Na X napsal slohové cvičení k pražskému startu nového ročníku NHL. V tom obsahu nemá smysl pátrat, nic nového se nedozvíme. Snad jen pro osvěžení paměti těch z vás, kteří tohoto pomateného muže příliš nesledujete – cituji: »NHL bude opět odpovědná za velké množství ztracených a zmrzačených lidských životů. Nic na tom nemění ani fakt, že do Prahy tentokrát přijela dvě mužstva bez ruských hráčů. To ovšem není z mého pohledu žádná polehčující okolnost. … Je víc lidský život nebo hokej?«
Jestli on ten Kaštánek není takový typický pes, který štěká, ale nekouše. Takový ten pouliční šmejd, který bude cenit zuby na uvázaného vlčáka, ale jakmile ten vlčák bude na volno, zdrhne před ním.
Metaforicky tím vlčákem myslím třeba Jaromíra Jágra, který slavnostním bully nový ročník NHL odstartoval. Nebo i Patrika Eliáše, v Praze a v O2 aréně právem obletovanou legendu Devils. O nich se jeden z největších novodobých šílenců nezmiňuje ani slůvkem. Proč? Protože je srab a srabem vždycky byl. U stejně laděného Drtiny (pardon – Drtinové) na DVTV žvatlá cosi o tom, že když šel za těžké peníze do Spartaku Moskva, že tehdy politiku tolik nesledoval a že se vlastně nic nestalo. Ani špetka sebereflexe ve smyslu – »já ty v Rusku vydělané milióny vrátím, protože jsou od krve, a koupím za ně pro Vetchého drony nebo pro Pavla náboje…« Nic. Moje babička takovým lidem neříkala srab, ale sráč. Ruku by jim nepodala, kolo by si o ně neopřela (kolo měla…, babička, moje).
Do Senátu se nedostal, dokonce vypadl už v základní části, i play off mu zůstalo zapovězeno. Vedení NHL ho taky neposlouchá a ruské hokejové legendy ho popisují jako cvoka, který úplně ztratil rozum. V mých očích je pan Kaštánek chudák, který neví, co se svým podělaným životem. Lítost ve mně ale nevzbuzuje.
Martin Kalous