Očividně dokud je ještě vůbec trošku možné cestovat mezi Evropskou unií a Ruskem, vypravili se reportéři televizního kanálu France Info obhlédnout situaci »za frontou«, aby se ujistili, že běžní Rusové už konečně pod našimi sankcemi úpí. No, nestačili se divit…
»Vejít do moskevského supermarketu je stejné jako v jakémkoli jiném západním obchodě s potravinami. Regály jsou hustě zaplněné. Zákazníci mohou snadno najít francouzské výrobky nebo evropská vína,« konstatují reportéři s tím, že navzdory sankčnímu tlaku západních zemí jsou pulty ruských obchodů doslova nacpány širokým sortimentem potravin, přičemž ceny rozhodně nedosahují žádných závratných výšin.
Reportáži se pochopitelně dostalo, jak je ostatně zvykem, nemála uštěpačných komentářů. Jeden z diskutujících například poznamenal, že brzy se ve Francii začnou organizovat nákupní zájezdy do Ruska, zatímco další konstatoval, že Francie má za současnou krizi na Ukrajině velkou odpovědnost, protože nedohlédla na plnění Minských dohod. Nejzajímavější mi ale přišel komentář, v němž stálo, že se to celé stalo, protože se neučíme dějepis, jelikož si očividně nepamatujeme, jak dopadla kontinentální blokáda, kterou vyhlásil Napoleon.
Kontinentální blokáda byla vlastně forma sankce, která zakazovala evropským státům obchod s Velkou Británií. Jelikož Napoleon tehdy drtivou většinu Evropy ovládal, platilo toto nařízení prakticky pro celý kontinent s výjimkou především Portugalska a Ruska, to se k ní ale v roce 1807 po Tylžském míru připojilo také.
Blokáda měla srazit na kolena Británii ekonomicky, když už to díky jejímu loďstvu nešlo vojensky. Efekt ale přinášela především ten, že se od Francie naopak odvraceli »spojenci«, přesněji, opět se navraceli do v té době velmi oslabené protinapoleonské koalice (kterou přitom Británie byla nadále schopna penězi motivovat).
A není se čemu divit. Například ještě v roce 1802 měl ruský export do Velké Británie objem 17,7 milionů rublů, zatímco do Francie pouze půl milionu. Blokáda tak připravila Rusko o hlavní odbytiště a tento výpadek kontinentální Evropa nahradit nedokázala. Napoleonem prosazený systém v důsledku mohl za to, že ruský státní deficit, činící roku 1801 12,1 milionu rublů, dosáhl v roce 1809 již 157,5 milionu rublů a rubl klesl na pětinu hodnoty oproti libře šterlinků.
V důsledku toho začali Rusové pomalu sankce rozvolňovat – umožnili do svých přístavů vplouvat neutrálním lodím, což v praxi znamenalo obnovení obchodu s Británií. A všichni víme, jak to dopadlo. Napoleon se spolu s více než půl milionem elitních jednotek z celé kontinentální Evropy rozhodl jedním mocným úderem srazit Rusko na kolena a donutit ho k poslušnosti a… onen výkvět nejlepších mužů se již zpět do svých domovů nikdy nevrátil.
Když k tomu připočteme, že kontinentální blokáda měla za následek i válku Francie s Portugalskem a v důsledku tedy i nakonec se Španělskem, lze bez nadsázky říct, že to byly právě ony sankce, co srazily do té doby nejmocnějšímu muži vládnoucímu prakticky celé Evropě vaz.
A co u nás, tedy i v celé EU? Nezvítězí přeci jenom nakonec plné regály nad diktátem cizích zájmů?
Tomáš Cinka