»Agresi podléhají čím dál mladší děti a školy nejsou připravené na krizové situace, varují experti«.To je titulek na Novinkách, vztahující se k čerstvé události v domažlické ZŠ Komenského, kde dívka pobodovala své spolužáky.
Opět, co tolik nesnáším. Pouhé konstatování bez příčiny. Školy s rostoucí dětskou agresí nemají zas až tak moc společného. Jistě – výchova, prevence, bla, bla, bla… Jenže ve škole toho zakopaného psa nenajdeme.
Pamětníci si jistě vzpomenou na předlistopadové mládeži nepřístupné filmy (do 15 nebo 18 let), označené hvězdičkou. Co v těch filmech tehdy bylo nakažlivé, je proti tomu, co konzumují dnešní děti, úplně směšné, nicotné – občas nějaké muchlování (tenkrát ještě v normální sestavě muž-žena, co by za to člověk dneska dal…).
Problém je jinde. Zdaleka nejen školy, ale komplet celá společnost nebyla připravena na řízený proces demoralizace dětí a mládeže, jenž tu započal po listopadu 1989. Tohle byla ta tzv. západní kultura, po níž dychtila konečně svobodná společnost. Když položím základní otázku, co jiného nám kultura ze Západu, kam podle většiny přece patříme, přinesla, nic moc dalšího krom toho svinstva útočícího zejména na děti a mládež nebude moje odpověď obsahovat.
Fatální zhouba přítomnosti a budoucnosti – Internet a jeho cílená produkce násilí v rozmanitých podobách – činí ze stále většího a strmě rostoucího počtu dětí bezcitná monstra, která se nezastaví před ničím, ani před bodáním. Nemusím ovšem zacházet ani k takové brutalitě. Mockrát jsem v tramvaji, metru, na ulici vyslechl, jak se dítě baví s rodičem či prarodičem (to bych měl od táty hubou roztrženou od ucha k uchu), jak agresivně se chovají děti k sobě navzájem, jak vulgární jsou mladé dívky… A co teprve když mně pár mých kamarádů-učitelů líčí, co se děje v základních školních lavicích a jak jsou vůči tomu bezmocní (opravdu jsou, to je fakt)… – hele, nemá smysl pokračovat.
Z čeho potom ti experti na Novinkách viní školy, když školy nemají žádné pravomoci tvrdě zasáhnout? Učitel jen zvedne hlas a má problém. Dřív učitel dal žákovi po hubě a problém měl žák ještě doma, kde chytil druhou od táty. Proto se ve školách nebodalo. Tohle je opravdová ne epidemie, ale doslova pandemie, kam se hrabe covid… Navíc pandemie dětské agresivity je skutečná, na rozdíl od té covidové…
Dušan Sedlák
Polistopadový kapitalismus v rozbitém Československu formuje své děti a mládež k obrazu svému. Kapitalismus takové lidi potřebuje ke svým cílům.