Na projekt iniciativy Nespokojení, jehož hlavním cílem je vytvořit podmínky pro diskuzi mezi jednotlivými levicovými politickými stranami, s cílem dosáhnout shody na společných kandidátkách levice v celostátních volbách, jsem zaznamenal řadu reakcí.
To, že tento projekt odsoudí bývalý superneúspěšný ministr financí a neúspěšný lídr TOP 09 Kalousek, mě vůbec nepřekvapuje. Konec konců, proč by si přál obnovení politické síly levice? Byla by to jen zbytečná komplikace pro současnou pravicovou vládu, která dělá vše pro to, aby snížila životní úroveň českého obyvatelstva nejvíce ze všech hňupů, kteří ve vládách seděli, počínaje nejméně rokem 1945.
Je potřeba říci, že v každé vládě, která zde byla od výše uvedeného roku, bylo tu a tam několik chytrých a zkušených lidí. V dnešní vládě, kde nic tu nic.
Kalousek se tváří jako rozhodčí ve věcech vkusu. Připomeňme jen stručně, že za sedm let své účasti v pravicových vládách dokázal tento člověk bez jakékoliv kvalifikace pro oblast řízení státních financí zadlužit republiku o dalších 700 mld. korun a zkonzumovat ještě k tomu 158 mld. korun rozpočtových rezerv, které mu zanechala ve státní kase vláda pod mým vedením.
Publicista Honzejk je další rozumbrada. Jistě ani jemu neuniklo (i když o jeho politologickém vzdělání nemám valného mínění), že ani takoví političtí velikáni, jakými byli Roosevelt a Churchill, nevyhráli všechny volby, do kterých se pustili. Už to, že někdo pracuje pro list miliardáře Bakaly, který přivedl ke smutným koncům do té doby kvetoucí těžební společnost OKD, ve mně vzbuzuje podivné pocity. Být na jeho místě, každé ráno se podívám do zrcadla a vyzvracím se. Ale peníze jsou peníze a žít se musí, že, pane Honzejku.
Problémem pravicových publicistů typu Honzejka je, že vůbec nechápou, kdo jsou voliči levice a co potřebují. A tak se stalo, že hlavním sběračem hlasů levicových voličů se v Česku stalo centristické hnutí ANO, jehož základnu tvoří spíše lidé s pravicovými představami řešení.
Co jsem vlastně ukradl?
Je signifikantní pro pravicové publicisty, kteří se o mně vyjadřují, že musí vynaložit velké úsilí na to, aby se mě snažili zhovadit. A tak konstruují a lepí nejrůznější zdánlivé indicie a hlouposti. Ale nemohou o mě říci, že jsem za dlouhá léta pobytu v politice, ať už ne pražském magistrátu nebo ve vládních funkcích či v čele ČSSD, něco ukradl. A to se pak špatně píše. Kdybych si aspoň odsypával v Lidovém domě na doma kávu a cukr. Ale ani to jsem nedělal.
Z vysoké politiky jsem odešel po vítězství ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny, kdy strana získala přes 22 % hlasů. Hlavním důvodem bylo to, že jsem nechtěl vůbec jednat o vytvoření koaliční vlády se stranou vytvořenou pražskými kmotry. S touto stranou pak utvořili s radostí vládní koalici Kalousek a Nečas, což jejich strany málem politicky zničilo.
Chtěl bych připomenout panu Honzejkovi a dalším, kteří se zaměřili na mé prohry a údajné prohry v politice, že existovala také velká vítězství. Či velké volební výsledky, kterých s ČSSD nikdo jiný nedosáhl. Tak v roce 2006 ve sněmovních volbách získala tato strana téměř 33 %, což je nejvíce v jejich dnes už stočtyřicetipětiletých dějinách. Připomenu jen, že třináct měsíců před tím, tedy před mým příchodem do funkce premiéra po S. Grossovi, tato strana měla pouze 10 % volebních preferencí. Ve volbách to tedy byla skvělá jízda a historický úspěch strany s ohledem na výchozí základnu třináct měsíců před tím.
V roce 2008 ve volbách do krajských zastupitelstev strana pod mým vedením získala přes 35 % hlasů. A v tomtéž termínu v doplňovacích senátních volbách získala fenomenálních 23 mandátů. Možná, že se to Honzejkovi může zdát jako »politický vtip«, ale je to fakt.
Zeptám se pana Honzejka, co dokázal on a Bakalovy HN za poslední léta? Jsou vlastně už jen poněkud zvadlým brandem. Počet prodaných výtisků se dá denně odhadnout tak mezi 10–20 tisíci. Když napíšu článek do internetových médií, má větší čtenost, nežli parodický článek, který napsal na stránky HN Honzejk.
Doporučovat na pozici lídra levice paní Nerudovou, jak to dělá Honzejk, to je opravdu něco, co se může vylíhnout jen v chorém mozku. Problémem pravicových publicistů u nás je, že si tu správnou levici představují jako něco, co by mělo sloužit zájmům české pravice. Já jsem u Nerudové nezaznamenal (s výjimkou jejího spíše marketingového zájmu o rozvoj zanedbaných regionů) nějaké levicové téma. Ale to Honzejkovi nevadí, aby právě tuto osobu predestinoval na příštího vůdce české levice.
Ještě bych se rád vyjádřil k jedné otázce, která tu a tam probleskne. Někdy před třemi měsíci místopředsedkyně ČSSD vyjádřila názor, že se vlastně současnému vedení ČSSD, které představuje zhruba 2 % volebních preferencí, podařilo vyřešit stranické dluhy ještě z doby, kdy jsem byl předsedou této strany. Nechci jít do podrobností, ale na základě článku z denního tisku pod názvem »Zlatý důl sociální demokracie…« z dubna 2011, ve kterém byla komentována výroční zpráva ČSSD za rok 2010 (v červnu 2010 jsem opustil funkci předsedy ČSSD), jsem si i já po letech připomněl, že strana, kterou jsem vedl, měla na konci roku 2010 ve své stranické pokladně čtvrt miliardy korun. Kdepak asi ty peníze jsou…
Tedy všem přeji jejich pravdu. Ale měli by se, když něco tvrdí, opírat o fakta a ne o dojmy.
Jiří Paroubek
Milý Jiří, jste skvělý! A účast na Vaší demonstraci taky paráda. A že jste vzal do party Michala, to je dobrý tah. Já tedy Vaši iniciativu, jako celoživotní pravičák, vítám s upřímnou radostí.
Je smutným vysvědčením české levice, že jako svého vůdce není schopna vygenerovat nikoho jiného než 70 letého vysloužilého neúspěšného politika, propleteného s pochybnými existencemi rodiny veksláků a kolotočářů Kočků apod. Babiš musí radostí skákat do stropu, když vidí, jakou neschopnou veš si levice jako vůdce nasadila do kožichu.
Pořád lepší, než fýreři, které tu generuje pravice.