Nedávné obří, převážně lesní požáry v Řecku, ale také na řadě dalších míst Středomoří, byly tragické. Jak se dalo čekat, reakcí bylo bezpočet, od klidných až po hysterické u postižených rekreantů i místních, sem tam podivné manévrování cestovních kanceláří a majitelů tamních hotelů, ozvali se i stoupenci a odpůrci klimatických změn – teorie globálního oteplování, způsobeného masivními antropogenními emisemi tzv. skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a metanu. Jak už to bývá, když je poněkud chladněji, ozývají se odpůrci klimatických změn způsobených člověkem (klimaskeptici), že k žádnému oteplování klimatu nedochází. Pokud je teplo či horko, považované s ohledem na roční dobu za nepřiměřené, ozývají se silně klimatičtí aktivisté, dál klimaalarmisté.
Tak tomu bylo i v případě série převážně lesních požárů, které 19. července vypukly na jižní části řeckého ostrova Rhodos, krátce poté také na ostrovech Euvoia, Kréta, Korfu a dalších, na řadě míst řecké Athiky a poloostrova Peloponéz, na předměstí Athén, dále na italské Sicílii, zvláště pak v okolí Palerma, v západním okolí Lisabonu v Portugalsku, na ostrově Čio u Splitu v Chorvatsku, v některých částech Alžírska (bohužel i s desítkami uhořelých občanů) atd. Po 19. červenci hořelo na mnoha místech Středomoří. Jen v Řecku propukalo na 50 převážně lesních požárů denně. Některé se rozrostly do obludných rozměrů.
I když klimatologové byli ve spojování série ničivých požárů ve Středomoří s klimatickou změnou zdrženliví, spustila řada ekologů – »klimatických aktivistů« velkou kampaň o sílícím globálním oteplování klimatu a za účinný boj s emisemi skleníkových plynů. Korunu nekompetentnosti nasadil ale sám šéf OSN svým výrokem: »Končí doba oteplování klimatu, klima začíná vřít!« Vzpomněl jsem si na výrok tehdejšího rakouského prezidenta: »Medvěd (jenž trhal zemědělcům ovce a kozy – pozn. JZ) je velký Evropan!« Zda také tentokrát se projevil zhoubný vliv letních veder, nevím.
Skepse skutečných expertů – klimatologů – byla zcela na místě, na rozdíl od přehnaného křiku klimaalarmistů. Letní vedra spojená se zvýšeným rizikem požárů, zvláště pak ve vyschlých lesích, nejsou ve Středomoří ničím mimořádným, stejně jako absence srážek od května do září včetně. Jak jsme se z těžce postiženého ostrova Rhodos dozvěděli, onen obří požár byl dílem dvou žhářů. Už je řečtí policisté vyšetřují. Jiné dva žháře odhalili a zatkli Chorvaté u Splitu. V italské Kalábrii žháře nafilmovala bezpečnostní kamera… Ano, i tak bohužel vznikají lesní požáry, včetně těch velkých.
Klimaalarmisté oprávněně tvrdí, že oteplování způsobuje rekordní vedra a ta jsou vodou na mlýn obrovským lesním požárům. I když je na tom dost pravdy, zdaleka to není pravda celá.
Je známo, že k obřím požárům na západě Spojených států amerických v posledních letech sice přispěla rekordní vedra a sucha a vydatně je pomáhal šířit vítr, ale byly způsobeny především špatným managementem tamní ochrany přírody. Dokud tam hospodařili indiáni, požáry tam byly sice na denním pořádku, ale byly malé co do rozsahu i vzniklých škod. Poté, co tam počátkem 20. století ochranu přírody převzal stát a účinnou protipožární ochranou častým požárům zamezil, začalo se tam hromadit množství suchého dřeva, takže tam časem opravdu mělo co hořet. Obří požáry posledních let byly způsobeny především skutečností, že jakmile tamní obrovské zásoby suchého dřeva začaly hořet, byly požáry k nezastavení, zvláště když jim pomáhal vítr. Bezprostřední příčina požáru po jeho vzniku už byla bezpředmětná.
Něco podobného se stalo na řeckém Rhodosu, ale i na řadě dalších míst Středomoří. Rozdíl je ve skutečnosti, že zatímco ve Skalistých horách byly kontroverzně obhospodařovány lesy, v Řecku šlo o pastviny a lesy. Dokud tam Řekové (podobně občané dalších národů jinde) pásli kozy (a další hospodářská zvířata) a tamní lesy běžně (hospodářsky) obhospodařovali, zpravidla v létě tam hořelo sice často, ale v malém rozsahu. Když jim tam Evropská unie v rámci své podivné zemědělské politiky pastvu koz (či jiného dobytky) zakázala (a vyplatila tamním zemědělcům kompenzační dotace), začal se tam hromadit ve stále nebezpečnějším množství značně hořlavý materiál – suchá tráva, větvičky, větve a zejména suché stromy. Ve chvíli, kdy v parném létě z jakéhokoliv důvodu vypukl požár, mělo tam opravdu co hořet. Požár se rychle šířil, byl velice ničivý a řečtí (a další vypomáhající) hasiči si s ním nebyli s to poradit, takže v postižených oblastech zpravidla shořelo, co mohlo, včetně řady hotelů na pobřeží. Samozřejmě, také rekordní letní vedra a vítr k ničivosti těchto požárů přispěly, včetně stěžování beztak těžké a nebezpečné práce hasičů.
Něco podobného jsme zažili i loni v létě v Národním parku České Švýcarsko, jehož nekompetentní správa nechala tamní smrkové lesy sežrat kůrovcům, suché dřevo tam v rozsahu asi 2,5 miliónu metrů krychlových nechala stát či ležet a pak hrubě neukázněnými návštěvníky zapříčiněný požár se za pomoci včasného nehašení a větru stal nejničivějším lesním požárem zaznamenaným na území České republiky. Také tam mělo hodně co hořet. Že ho největší ekologičtí dogmatici, nejednou i s tituly, oslavovali jako ozdravný, nemění nic na skutečnosti, že šlo o velkou ekologickou katastrofu a samozřejmě také o velkou katastrofu v českém cestovním ruchu.
Jan Zeman