ČTK: Před 30 lety byl v Berlíně zastaven proces s bývalým nejvyšším představitelem NDR Erichem Honeckerem; soud s ním a dalšími pěti prominenty, obviněnými z odpovědnosti za zabití 13 lidí při pokusu o útěk na Západ, začal 12. listopadu 1992.
Z mainstreamové Prima Zoom jsem se dokonce dozvěděl, že prý »…dopadl lépe než nacisté«, což bylo doplněno sugestivní otázkou »Jak se německý politik vysmekl spravedlnosti?« Při tom prý byl obviněn z 68 (sníženo nakonec na třináct) vražd, které byly způsobeny střelbou u Berlínské zdi. Byl to podivný soud. Pět mužů bylo obžalováno ze zločinů, kterých se měli dopustit, ač nikdy nesloužili na hranicích a ani neveleli zdejším strážným, kteří dodržovali tehdejší zákony. Bylo je potřeba odsoudit, ale podle jakých paragrafů, když ty z doby NDR už neexistovaly a ty současné (SRN) na takový delikt nepamatovaly? Ostatně ani ty z éry NDR nebylo možné aplikovat, protože byly zavazující pro všechny občany země, tedy i pro zvolené státní představitele. Definovaly ochranu tehdejších východoněmeckých hranic. Tak to obyčejně v každém státu bývá. Msta však musela být dokonána. Proto se všelijak pokroucené zákony aplikovaly na proces, a kde chyběly, tam byla nová moc připravena urychleně je vytvořit.
Zmíněný proces začal 12. listopadu roku 1992. Pro Honeckera kvůli diagnostikované rakovině skončil 12. ledna – dnes je tomu právě třicet let. Prý z humanitárních důvodů byl omilostněn. Obžalovací spis o 783 stranách se ho přestal týkat. Tak mohl odletět za rodinou do Chile, kde 29. května 1994 zemřel. To už byli druzí žalovaní rozmístěni do německých vězení, protože nový režim je odsoudit musel, aby tak dokázal svou legitimitu nad celým Německem. Bránit neprostupnost svých hranic tím bylo prohlášeno za zločin. Jen připomínám, že se tato slova vlastně týkají také nás, i když jistě v poněkud jiných souvislostech.
Dnes můžeme číst, že se postupovalo podle zákonů. Nepochybuji o tom. Vítězná moc si zákony totiž tvoří, abych tak řekl, k obrazu svému. A dokonce může vyhlásit nepromlčitelnost některých »zločinů«. Za »zločin« je ovšem možné stanovit leccos, protože, ať chceme nebo nechceme, i zákony, kromě těch všeobecně lidských, bývají »třídní«. Nebojme se tohoto slova, lze ho nahradit jiným, pro propagandu přijatelnějším, či dokonce zakázat. Na věci to ovšem nic nezmění.
Pokud jde o Honeckera, stojí za to si připomenout, že ze své sovětské emigrace, kam odejel po »pádu NDR«, byl po osobním zásahu přímo Borise Jelcina vydán do Německa, aby zde byl postaven před soud. To ovšem jen ukazuje na zkorumpovanost »postsocialistického režimu cara Borise« a jeho Čubajsů. Západ tedy mohl být s počínáním tohoto týmu spokojen. Jelcinův režim byl totiž ochoten rozprodat všechno národní bohatství. Pamatoval i na každého z protagonistů, kteří o tom rozhodovali. Národní čest pro ně nebyla ničím. Ani závazky z minulosti. Rusko se tedy rozprodávalo a málem by se, za potlesku zvenčí, rozprodalo.
Ale k věci: Vydat »svého« prominenta protistraně dělává jen nedůvěryhodný stát. Jelcinovo Rusko to udělalo.
Proces s Honeckerem a dalšími se tedy vydáním z Ruska mohl připravovat. Bylo ovšem těžké vymyslet důvody žaloby. Každá země totiž chrání své hranice. NDR byla suverénní zemí. Také ona je tedy chránila. Každý, kdo je naruší, musí proto počítat s tím, že její ochránce použije i zbraň. Je tomu tak v Izraeli, je tomu tak mezi USA a Mexikem. Nechci, aby si někdo myslel, že obhajuji střelbu na lidi. Nikoli. Jsem mírumilovný člověk, který je proti hranicím, jež neprostupně rozdělují lidi, ale zároveň hájím právo každé země chránit se proti jejich narušitelům. To se třeba dnes týká Maďarska, anebo i nás, bude-li a je potřeba.
Honecker pocházel ze Sárska. Ve dvacátých letech patřil mezi mladé komunisty. Živil se i jako pokrývač. Vystudoval mezinárodní moskevskou »Leninovu akademii«, odkud se vrátil nikoli do Sárska, ale přímo do Německa. Po nástupu Hitlera se účastnil ilegálního boje proti nacismu. V roce 1937 byl zatčen, odsouzen a poslán na deset let do koncentračního tábora. Po válce zůstal v sovětské zóně a po vzniku NDR se stal dokonce předsedou mládežnické organizace (FDJ). Pak už zastával různé stranické funkce v SED, až se dokonce po odchodu Waltera Ulbrichta stal generálním tajemníkem strany a hlavou východoněmeckého státu. Vystřídal ho až Egon Krenz, ale to už vlastně byl konec NDR…
Zbývá se zeptat, jaké vlastně je z »tohoto případu« poučení? Nejen pokud jde o to, že když dva dělají totéž, že to totéž být nemusí (viz Berlínská zeď a zeď v Izraeli a Spojených státech). Ale především jde o ukázku, kam až současní mocní – a nemusí jít jen o Německo – jsou ochotni zajít, aby se pomstili poraženým, i když pro to nejsou zákonné podklady a zákony, které toto řízení umožňují. Příkladem buď nedávno schválené opatření, jež odejme vybrané skupině seniorů část jejich zákonem daného důchodu.
A pokud jde o ony hranice a nedávné obžaloby našich tehdejších představitelů za to, že je nenařídili nestřežit či alespoň nezakázali použít na jejich ochranu zbraň? Proč má jedna země právo hájit své území a jiná nikoli? Také u nás byli obviněni někteří jednotlivci z toho, že nezakročili, když se hranice chránila, z toho, že nezakázali použít zbraň. Dokonce byl obviněn i tajemník ÚV KSČ Jan Fojtík, odpovědný tehdy za kulturu a sdělovací prostředky. Jak ale z této funkce mohl porušit zákon o státních hranicích a způsobu jejich ochrany a nařídit neuplatňovat ho?
Když bylo jeho pro zdravotní stav stíhání ukončeno, jacísi obránci »demokracie, pravdy a lásky« vystoupili prostřednictvím médií s protestem. Zákony nezákony. Jen aby msta byla dokonána.
Jaroslav Kojzar
Erich Honecker byl skvělý člověk. Sned také po něm někdy pojmenujeme v našich městech nějaké ulice.
Politický proces s Honeckerem se nijak nelišil od Lipského procesu s Dimitrovem. Snad jen tím, že za Hitlera bývala německá justice daleko férovější, než za Kohla.
Jen pro mladé, nepamětníky : Soudruh zdatně maskuje tu „ochranu hranic“ aby nebylo zřejmé, že Ti lidé byli střílení když se snažili ze země odejít, ne do ní proniknout…..
No a co?
Vím, že jste slušný provokatér, ale tohle snad nemyslíte vážně. vám přijde normální nenechat lidi svobodně odejít? Jo asi by Vám v tom soc.ráji mnoho lidí nezůstalo. Druhým směrem ten pohyb nebyl závratný, ale Vy to určitě zdůvodníte. Stejně jako zeď v Berlíně…..
Jak píšu níže, šlo o formu studené války. Západní země byly (a stále jsou) z historických důvodů bohatší a toto proti nám zneužívaly. A stále zneužívají, i když jsme teď „spojenci“ (spíš vazalové). Ve středovýchodní Evropě se investuje do vzdělání, „přátelé“ si pak vyzobou, co potřebují.
A rozdíly mezi německými státy? Zatímco západní Německo bylo masivně dotováno americkým režimem a rekonstruováno z peněz ukradených nacisty po celé Evropě, mj. i zavražděným Židům, NDR musela doslova „povstat z trosek“ pouze vlastními silami. Navíc musela pomáhat i Sovětskému svazu, který byl poničen ještě daleko víc. NDR přesto dosáhla vynikajících výsledků, což dokazuje nadřazenost socialismu nad kapitalismem.
Ale jo, měli pustit ven všechny, kteří tolik toužili po krvavých Mercedesech a ještě jim cestou nakopat zadky. Bývalo by stačilo třeba jen 10 miliónů slušných Němců, ať se ti ostatní těmi západními markami třeba udáví.
Ano, souhlas. Článek je totální demagogie. Ti lidé – vlastní občané – svéprávní v tom co chtěli, byli odstřeleni při odchodu podle své vůle a NE při nelegálním přechodu DO státu. Hranici porušit (zničit) nemohli, byla fiktivní, geologicky určená zdí, na které oni fyzickou škodu nezpůsobili. Byli zabíjeni jako precedens pro ostatní, aby se ovce nerozutekly.
Kauza procesů souvisejících s tehdejšími stranickými a ústavními představiteli bývalého východního bloku, v souvislosti s vraždami občanů těchto států při snaze dostat se do západoevropských zemí je pouze výsledkem poválečného politického vývoje a studené války. Když už autor řeší speciálně politiky bývalé NDR měl by začít někde jinde. NDR měla po svém vzniku (1949) necelých 15 milionů obyvatel, přičemž jen v letech 1950 – 1952 emigrovalo do SRN okolo 600 000 jejích obyvatel. Za dobu čtyřicetileté existence uměle vytvořeného státu na území sovětské okupační zóny z ní uprchlo přes 4 miliony (!) občanů. Stát, ze kterého emigruje cca 1/4 občanů, pokud to někomu připadá normální pak sám normální není. Určitým způsobem omlouvat střelbu na hranicích do vlastních občanů zákony o ochraně hranic je zcestné. Co se týče hranic tzv. NDR a SRN, včetně rozděleného Berlína je zde otázka dlouho otevřených diplomatických vztahů obou německých států, zejména po roce 1961 spojená s postavením Berlínské zdi. Dodejme a objektivně oceňme, že na sklonku předlistopadového režimu v září 1989 umožnilo tehdejší stranické a státní vedení kabinetu Adamce vypravení legendárních „Vlaků svobody“,, nichž první vyjel 28.září z nádraží Praha – Libeň a odvezl průběžně tisíce občanů NDR do Spolkové republiky Německo.. S autorem panem Kojzarem ovšem v jedné věci souhlasím, plných 34 let po pádu minulého režimu, postihovat zlomek dosud žijících exponentů KSČ ( cca + 80 let) , dnes v jednotkách několika stovek, krácením důchodů je debilní populismus vysokého stupně.
To byla od československého vedení chyba, měli podpořit spojeneckou NDR.
Mimochodem, jak to vypadá s vývojem populace od roku 1991 např. pobaltských diktaturách, dávaných za vzor? I v dalších bývalých socialistických zemích je to podobné. Buržoazní propaganda tomu říká „svoboda pohybu“, ale ve skutečnosti jde o formu neokolonialismu, kdy jsou takto drancovány chudší země.
V době studené války, kterou proti nám Západ vedl (nejrůznějšími formami), bylo nezbytné přijmout určitá omezení. Svoboda je poznaná nutnost, nikoliv nadbíhání imperialistům jenom kvůli pár dolarům.