Vím, že to je obehraná písnička a tak trochu se cítím i trapně, že s tím znovu lezu do textu. A že, jak pravil Jan Werich: »Proti blbosti i bohové bojují marně«, nadto já nebůh – o to víc bych od ní měla pelášit kilometry daleko. Jenže když ono mně to nedá. O Jožkovi-komisaři jsem dokonce už básnila s vědomím toho, že je jediným kandidátem. Nějak mně to uniklo – není. Tím druhým je právě ta naša nespočítatelně pohlavní. Při jakékoli zmínce o ní mně okamžitě naskakuje ten předvolební předprezidentský rozhovor, jak vypočítávala jako žákyně 1. třídy jednotlivá pohlaví. A tohle by mělo být evropskou komisařkou? Boha ti, boha jeho, Márija…
»Zároveň tím STAN vyhověl podle Rakušana přání současné šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, která chtěla, aby byli kandidáti dva – žena a muž,« informují novinky.cz.
Tuto citaci jsem vybral záměrně. Jistě uhádnete, proč? Žena a muž… U Jožky by jaksi jasno bylo, ale u Danuše – zvláště v kontextu s tím maglajzem, co má ohledně počtu pohlaví v hlavě?
Nechci její duchaprostost zbytečně zveličovat, možná za sebe ani nemůže, protože s takovou plochou té blbosti se člověk musí narodit, tu nejde nabýt časem, a ani si nemyslím, klaplo-li by to, že by česká země kvůli tomu utrpěla nějakou výraznou újmu, ostudu apod., jen se zamýšlím nad její odvahou. Zřejmě si člověk sám sebe v tomto kritickém duševním stavu neuvědomuje a má o sobě mínění velmi vysoké. Konec konců – ona ho taky přece odprezentovala: »Jsem mladá a pohledná,« řekla s dovětkem, že právě tohle považuje v již zmíněné prezidentské kampani za svůj handicap. Asi holt máme o handicapech každý jinou představu. Já bych ho zrovna na tu mladost a pohlednost necílila.
Handicapovaná, to ona je, stačí, když otevře ústa a kdo používá rozum, ani nemusí listovat v odborné literatuře a hned je mu jasné nadmíru, jak se projevuje handicapovaný člověk. Třeba jako Filip Turek, ten ji před volbami do EP koupal vydatně a zdatně… To mě moc bavilo. Prostě jedna, dvě, tři, čtyři…
Marie Krejčíková