Nedávné setkání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a jeho ruského protějšku Vladimira Putina v Moskvě budí na Západě doslova paniku. Lze to sledovat z prohlášení politiků a článků v řadě západních mediálních titulů, když už v těch našich mainstreamových stále převládá snaha význam této schůzky zlehčovat. K tomu připočtěme, že čínský představitel prý neodpovídá na žádosti amerického prezidenta Bidena o setkání (bodejť by jo, když zmíněný popleta neustále vypouští do světa zvěsti o nebezpečnosti Číny a jejím »zrůdném« režimu) a ukrajinského »vůdce« Zelenského doslova ignoruje. Panika umocněná deziluzí po předchozích zcela nerealistických očekáváních, plynoucích z nesoudných představ o nadřazenosti Západu a samozřejmé účinnosti jeho sankcí a výhrůžek, je tedy na místě. Rozhodně tu totiž už nejde o nějakou Ukrajinu, ale o něco mnohem závažnějšího. O faktický konec hegemonie Západu.
Zaujalo mě v té souvislosti vystoupení Kishore Mahbubaniho na Fóru Johna F. Kennedyho Jr. Tento singapurský diplomat, jenž v letech 1984-1989 a 1998-2004 působil jako stálý zástupce Singapuru při OSN a v letech 2001-2002 byl předsedou Rady bezpečnosti OSN, a který je členem Americké akademie věd a umění a přednáší na řadě prestižních univerzit, mimo jiné řekl: »Jedna věc mě nepřestává udivovat. Na jedné straně mají USA nejsvobodnější média, nejlepší finanční tisk a televizi na světě, ale na druhé straně… A to teď říkám jako člověk, který každý rok navštíví 30-40 zemí… Když přijedu do Států, ubytuji se v hotelu a zapnu si na pokoji televizi, mám pocit, že jsem odříznutý od světa. Vážně. Míra sebestřednosti v Americe je děsivá. Nejde jen o televizi, ale i o New York Times, Washington Post, Wall Street Journal. Jsou obráceni sami proti sobě a živí se sami sebou. A čistým výsledkem je nepochopení zbytku světa. Chci zdůraznit klíčovou věc. Nadvláda Západu ve světových dějinách je jen dvousetletou odchylkou od dřívějšího obecného kurzu. A to se blíží ke konci. Je načase naučit se přijímat pohled těch, kteří nežijí na Západě.«
Proč jsem vybral právě slova singapurského diplomata, zvláště když obdobných vyjádření nejen z nezápadního světa je dnes všude spousta, a vycházejí i ze známějších úst? Především pro trochu jiný pohled založený na jeho vlastním poznání, a pak pro pregnantnost vyjádření. Prostě trefil hřebíček na hlavičku.
Hegemonie Západu, tedy především Spojených států, skutečně končí. A to i ekonomická. Podle dat poskytovatele údajů o globálním finančním trhu a infrastruktuře Refinitiv, která využívá Mezinárodní měnový fond, již v roce 2021 předstihly státy společenství BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika) země G7 (Spojené státy, Kanada, Austrálie, Německo, Francie, Británie a Japonsko) z hlediska podílu na světovém hrubém domácím produktu. BRICS představoval předloni 31,5 procenta světového HDP podle parity kupní síly, zatímco G7 30,7 %, a nůžky se přitom dál rozevírají ve prospěch BRICS, do něhož navíc mají zájem vstoupit i další velké státy, jako je například Argentina nebo Írán a další.
O kulturní hegemonii přitom také nemůže být řeči. Bezkonkurenčně největší část kulturního prostoru na Západě prakticky téměř zcela zabrala masová komerční pseudokultura, nebo lépe řečeno pochybná zábava.
A údajný protiklad proklamované západní demokracie a svobody, nebo také takzvaných euroatlantických hodnot, a »totalitních režimů« v Rusku a Číně, je jen stále opakovaným a už notně vyčpělým PR argumentem. Ve skutečnosti je to tak, že na Západě politiku diktuje hrstka nejbohatších, která si kupuje mediální prostor a dosazuje vládu podle svého gusta, kdežto v obou zmíněných »totalitních« zemích si zvolení politici místní oligarchy drží na uzdě. A právě to umožňuje uskutečňovat takové grandiózní projekty, jako je »Pásmo a stezka«, jež má praktický dosah do celého světa, jinými slovy může sloužit všem.
Jenom v tom našem zaprděném Česku se budeme dál ubezpečovat, že v čele s naší současnou vrchností patříme k výkvětu a světlonošům pokroku. Je to stejné, jako když kráva, kterou vedou na jatka, říká druhé krávě: »To jdeme asi na očkování, milá paní…«
Ivan Cinka
Je až srandovní, jak se nás tu zdejší proruští a pročínští roztleskávači snaží dnes a denně přesvědčit o výhodách a vysoké úrovni východních totalitních režimů. Přitom překrucují fakta tak, že to pochopí i dítě školou povinné. Věřím, že to ví i Cinka, i proto jsou jeho lži zákeřnější. Je samozřejmě nesmysl porovnávat absolutní hodnoty HDP a zároveň zamlčet množství lidí, kteří tento HDP vytváří. Tak tedy srovnatelný HDP v absolutních číslech vytváří v G7 cca 700 miliónů lidí, zatímco v BRICS 3 miliardy. A to je sakra rozdíl. Pokud dále Cinka tvrdí, že BRICS má celosvětově podíl na HDP 31,5% a porovnáme to s celosvětovým podílem obyvatel BRICS, který činí cca 38%, je patrná celosvětově podprůměrná výkonnost států BRICS.
Bohatství Západu je výsledkem staletého drancování zbytku světa, mj. i Číny a Indie. Je pravda, že kapitalismus to drancování zvládal a zvládá daleko efektivněji, než kdysi španělští králové nebo ruští carové.
A to nemluvíme o prudkém ekonomickém propadu někdejších socialistických zemí po znovuzavedení kapitalismu.
……….. 👍 ……….