Jde o dobrý business

Jedná se, nejedná s Íránem? Bůh ví, ale ten to nepoví. Guru Trump tvrdí, že ano, perské vedení, že nikoli. Hlavně, že se však rakety a velké drony nezakusují do masa toho druhého. Zapomněl jsem na Izrael? Zapomněl. Ten by se dál chtěl do Perseovy země zakusovat. Kdo koho přetlačí, nevím. Jen jedno vím, že v podobných případech jde vždy o suroviny, o to, kdo jich víc uzme, nebo získá za výhodných podmínek anebo zabrání, aby je dostal jiný. Tak jako tomu bylo v Iráku, tak jako to bylo v Libyi, tak je tomu v Sýrii, tak je tomu ve Venezuele. Kdo tamní země ovládl, kdo všude získal nebo má na jejich exploataci vliv? Neptejte se. Musel bych stále opakovat jedno jediné a to se mi nechce.

Suroviny! I s Ruskem by se stát za mořem dokázal dohodnout, jen kdyby Evropa dostala rozum. Že Brusel vlastně plní jen původní americké zadání? Že ho nadále plní za cenu svých ekonomických problémů? Rusko dost vyčerpala, sebe také, jen jisté americké a evropské firmy z tamní války měly a stále mají značný profit. Zvláště když americký prezidentdokázal, žezbraně, které se v jeho zemi vyrobí a dodají pro východoevropská bojiště, komplet zaplatí Evropa. Proč myslíte, že se Velká válka tak hodila Tomáši Baťovi, že vlastně umožnila vznik jeho obuvnického impéria? A že ta Druhá světová zase Prescottu Bushovi, dědečkovi a pradědečkovi dvou amerických prezidentů, či akcionářům Ford Motor Company, kteří dokonce spolupracovali s oběma bojujícími stranami a vydělali na tom?

Válka na východě Evropy je dobrý obchod. Lepší si nikdo v zaoceánské zemi nemohl přát. Vyčerpá všechny, z Evropy udělá druhořadého soupeře, Rusku nedovolí se nadechnout k možné konkurenceschopnosti. Je už stejně osekané o satelitní země a dál ho decimuje válka. Mrtví totiž nejen nezpívají, ale provokují živé a nikdo neví, jakým směrem to půjde v budoucnu.

A Ukrajina? Vybuzený nacionalismus a válečné pobídky ze Západu, peníze, které by jejich politické špičky nikdy nezískaly, ji vynesl na vlnu pocitu nejdůležitější země Evropy bránící Západ před Asiaty, a zároveň udělal z malého provinčního šaška, jenž se nazývá prezidentem, ač mu už dávno prošel mandát – alespoň podle jeho vlastního mínění – velkého Napoleona. Historie se však často, protože jsme se z ní dostatečně nepoučili, opakuje. Jenže, jak jsem si přečetl u jednoho moudrého muže, který se jmenoval Karl Marx, »poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška« (Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta).

Co na tom, že na obou stranách sporu umírají lidé a ničí se hodnoty, jež často budovaly generace? Kdo z toho má profit? Ztotožňuji se totiž s novinářem Julianem Assangem, že »každá válka v posledních padesáti letech je výsledkem mediálních lží«. Že důvody jsou zcela jiné, než jaké se proklamují.

Také ta na východě Evropy je produktem takových lží. Jde nikoli o hrdost Ukrajiny na své historické území (Krym ani Malorusko nejsou historickým územím Ukrajiny), o národ (který? – na východě země je rodným jazykem ruština), o svobodu a demokracii (jakou, tu eurounijní anebo svéráznou azovsko-banderovskou?), lidská práva (jaká? – ta oslavovaná v poctách Ukrajinské osvobozenecké armádě?), o Evropu (jakoby Evropou byla jen Evropská unie).

Oč ve skutečnosti jde? O Drang nach Osten (»Tah na východ«), alespoň některým vůdcům Evropy. Že by Trump z toho byl nadšen? Pochybuji. Svůj cíl už totiž splnil. Bohatství Ukrajiny je jeho, tedy Spojených států. Před několika dny se s tím svěřil i novinářům. A pokud jde o samotné Rusko, počítá, že se také na nějaké variantě exploatace uralských a sibiřských nalezišť jistě dohodne. Proč by se tedy vojensky nebo dalšími dodávkami nových systémů zbraní angažoval? Proč tak brzdí zaslání Patriotů Kyjevu nebo dokonce jejich případnou výrobu někde na Ukrajině? Nota bene je přece potřebuje na Blízkém východě. Přitom ty Patrioty už slíbil. Spíš mu jde o ukončení tamní války, protože, jak sdělil počátkem srpna americkým médiím, »uzavřeli jsme dohodu (s kyjevskou vládou) ohledně vzácných zemin… Máme podepsanou smlouvu. Můžeme tam kdykoli vstoupit a vzít si prakticky cokoli chceme. Byl to velmi dobrý obchod«. Proč tedy další eskalace bojů, když za nich se nedá těžit?

A Evropa? Ať si vylíže to, co si nadrobila. Pláče a odčerpává další rezervy. Zvláště Angličané, kteří zabránili podepsání dohody mezi Ruskem a Ukrajinou (viz výlet expremiéra Johnsona do Istanbulu). Možná proto premiéra Keira Starmera, jenž předpokládal britské zapojení do využívání ukrajinských vzácných zemin a už to inzeroval, vystřídal Andy Burnham.

A samy Spojené státy, které si zaplatily podle paní náměstkyně ministra zahraničí USA Viktorie Nulandové půlmiliardou dolarů kyjevský Majdan? To bylo za Bidena, Trumpa se to netýká. Ony nic, ony jen vyrábějí zbraně a Evropa jim je zaplatí. Až válka skončí, pak americké těžařské firmy převezmou ukrajinská naleziště nerostů. Tak zní smlouva. Nemyslíte, že jde o dobrý business?

Jaroslav Kojzar