Jde jenom o televizní poplatky?

Opravdu, tato otázka je na místě. Těch pár korun (i když pro některé z nás každá koruna navíc může být devastující) nás většinou nemůže ohrozit, ačkoliv není logické, že každý má povinně platit daň nikoli z poslechu České televize a Českého rozhlasu, ale z televizní obrazovky a nově také z mobilů a internetu. Při tom se třeba především ČT vyhýbáme, protože jde o televizní společnost, jež rozděluje občany, hlásá politiku vlády a doslova systematicky vytváří provládní a zvláště pak proevropské veřejné mínění.

Jestliže chceme odpovědět na v titulku položenou otázku, pak nestačí jen odpovědět, že jde o vyrovnání se s inflací a že řadu let se poplatky neměnily. Prý, slyšel jsem také, že nezvýšení této daně (jde přece jenom o jinak nazvanou daň) by znamenalo omezit tvorbu některých programů. Zároveň by se prý nemohly natáčet aktuální pořady, které mají jednotlivé redakce v plánu.

Ve hře jsou jistě také vysoké platy moderátorů, vyšší platby pro herce vystupující v jejích inscenacích či filmech, než je tomu u komerčních televizí.

Jenže to všechno jsou druhořadé důvody. Ten hlavní je skryt. Možná, že řeknete, že slyším trávu růst. Možná. Prosím, přesvědčte mě, že se mýlím. Oddechnu si.

Dal jsem si totiž otázku: Když jde o česká média, alespoň podle názvu, pak musí sloužit českému národu, jeho budoucnosti, rozkvětu. Je to však pravda? A tady jsem najednou nebyl schopen najít kladnou odpověď. Mluví se v České televizi česky? Mluví. Jen naši mladí zpěváci nám občas zpívají anglicky znějící písně. Ne, nemám na mysli ty, které zaujaly svět. Ale nové, jejich vlastní či jejich týmy vytvořené. Zda jde o správnou angličtinu, nevím. Nebývá jim rozumět. Spíš o její napodobeninu. Něco na způsob známého výstupu Vlasty Buriana z jednoho jeho stále uváděného filmu. Jenže na rozdíl od známého komika to interpreti myslí vážně.Takže v jazyku zatím nějaký záměr nehledejme, i když čeština mnohdy dostává v pořadech ČT za uši.

Důvod je jinde. Proto si položme otázku: Proč ČT a vlastně i ČR tak úpěnlivě hlásají tzv. evropské hodnoty? Slované jsou Indoevropané a stejně jako další evropské národy vsákli do sebe také židovské a muslimské vlivy a jejich hodnoty. A Češi jsou přece Indoevropany ovlivněnými i židovskou a středomořskou mnoha vlivy prošlou civilizací. Jsou svoji, takovými, jakými je formovala pohanská, východokřesťanská, římskokřesťanská a židovská kultura, jejich jazyk, staleté prožitky a jejich historie.

Jenže Česká televize nám připravila dlouhodobý kurs evropanství. Posunula hodnoty. Vše, co je spjato s národní minulostí, nejen tou tzv. komunistickou, je systematicky ponižováno. Vyzvedávané postavy z dávna jsou líčeny pokud možno co nejzáporněji a potlačena je jejich případná vzorovost. Filmy o Němcové, Smetanovi, mladé Havlíčkové, o partyzánech, o osvobození, o době poválečné obnovy či životě za socialismu, musí mít ne jeden, ale i mnoho ostnů. Naproti tomu chování tzv. sudetských Němců je bagatelizováno, vina za předválečné nesoužití je přesouvána na Čechy a doba odsunu je paušálně líčena jako období bezpráví na chudácích Němcích. Česká televize nám jako stěžejní představuje seriál o často cizáckých šlechtických rodech, jež se k nám dostaly po Třicetileté válce, a zdůrazňuje, jak trpěly pod komunistickou nadvládou, namísto lidí práce, kteří vytvořili svou prací obdivované hodnoty. Jsou nám představováni socialismem poškození potomci bývalých vlastníků a církevní řády. Marie Theresie je líčena dokonce jako vzorová osvícená panovnice, jež pozvedla český národ. Ne nadarmo jí pod Pražským hradem byl docela nedávno postaven pomník a Česká televize ji očistila ve svém slzavém seriálu.

Známe život kdejakého představitele západní politiky a kultury, máme se obdivovat britské královské rodině, slavit jejich Valentýny a Halloweeny, dívat se na záplavy amerických filmů, obdivovat zpěváky nezpívající česky, účastnit se vědomostních soutěží, v nichž musí být alespoň jedna z otázek směrována na zahraniční herce či hráče košíkové NBA, vnímat chválu na úroveň západoevropských vysokých škol, kterým přece ty naše nesahají ani ke kotníkům, atd.

Naším bruselskoladěným PŠM (pro nevojáky: Politické školení mužstva), jež nás dál systematicky zapojuje do evropanství, se staly Česká televize a Český rozhlas, které na nás dnes a denně chrlí své jednostranné informace. I v těch zdánlivě nepolitických je vždy zařazeno nějaké politikum a tak krok za krokem, po goebbelsovsku (dnes se tomu ovšem říká jinak), je nám divákům a posluchačům vsugerovávána jediná pravda. Tedy ta, kterou hlásá Brusel, vše v zájmu jednoty a velkých průmyslových společností. Ty nepotřebují národní cítění, tradice, ale nový josefovský centralismus, tentokrát pod křídly nikoli Vídně, ale Unie. Máme se stát Evropany a mnozí se jimi už stali. Prosazují tzv. evropské priority. Nejen jednotný trh, ale i jednotné panevropské myšlení.

ČT a ČRo mají v našem přetváření své nezastupitelné místo. Povinně si tak platíme protinárodní kanál a máme mu ještě přidat další prostředky, aby jeho působení bylo stále účinnější a my všichni pochopili, že být Čechem je staromilství, ale Evropanem pokrok.

Jiří Vábr