V ulicích našeho města se nacházejí místa, kolem kterých denně procházíme, aniž bychom si uvědomili, jak silné příběhy se k nim vážou. Jedním z nich je pamětní deska věnovaná štábnímu strážmistru Janu Jiráskovi – statečnému muži, který v době nacistické okupace zůstal věrný své vlasti, své přísaze i svému svědomí.
Dne 8. července 2026 položili květinu u jeho pamětní desky zástupci táborského veřejného života Mgr. Marek Adam, Bc. Pavel Slouka a Pavel Staněk.
Jan Jirásek působil jako četník v Táboře. V nelehké době německé okupace se zapojil do domácího protinacistického odboje a pomáhal těm, kteří se nevzdali naděje na svobodné Československo. Dobře věděl, jaké nebezpečí mu hrozí, přesto nepřestal jednat podle svého přesvědčení. Jeho odvaha nebyla založena na velkých slovech, ale na každodenních činech, které mohly rozhodovat o životech druhých.
Dne 3. února 1943 byl zatčen gestapem. Následovalo věznění, výslechy a soud před německým lidovým soudem, který jej odsoudil k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 8. července 1943 na Kobyliské střelnici v Praze, kde nacisté popravili řadu českých vlastenců. Jan Jirásek se zařadil mezi ty, kteří za svobodu své vlasti zaplatili cenu nejvyšší – vlastní život.
Do historie se zapsala i jeho poslední slova. Když německý prokurátor při čtení rozsudku zkomolil jeho jméno a označil jej za »Johana Jiracka z Taboru«, Jan Jirásek se ozval: »Žádný Johan Jiracek z Tabor. Já jsem Jan Jirásek z Tábora.« Ani v posledních okamžicích svého života se nenechal připravit o svou důstojnost, své české jméno ani svou identitu.
Dnes jeho památku připomíná pamětní deska na budově bývalé četnické stanice v Palackého ulici v Táboře. Není to jen kus kamene se jménem. Je to symbol odvahy, statečnosti a věrnosti hodnotám, které by neměly být zapomenuty ani po desetiletích.
Naší povinností je připomínat si nejen slavné okamžiky našich dějin, ale především osudy konkrétních lidí. Právě oni dokazují, že dějiny netvoří pouze politici a vojevůdci, ale také obyčejní lidé s neobyčejnou odvahou. Bez jejich obětí bychom dnes nežili ve svobodné zemi.
V době, kdy se někdy zlehčují hrůzy nacismu, nebo se zapomíná na oběti okupace, je důležité vracet se k příběhům lidí, jako byl Jan Jirásek. Ne proto, abychom otevírali staré rány, ale proto, abychom si uchovali historickou paměť a předali ji dalším generacím.
Čest jeho památce. Nikdy nezapomeneme.
Bc. Pavel Slouka
Historii je potřeba si připomínat pořád!