Ponurá atmosféra na nominační tiskovce, rozpaky nad finální nominací (Nosek – Vrána out, už dříve out nejlepší extraligový střelec Rychlovský a nejproduktivnější bek Ticháček) a několik dalších otazníků – především zpackaný poslední turnaj před domácím MS s nulovým bodovým ziskem a pouhými dvěma vstřelenými góly ve třech zápasech – toť ve stručnosti souhrn mediálně nejprodávanějších pochybností před vrcholem sezóny.
Jak už to obvykle bývá, zásadní problém je úplně mimo tu nominaci. O ni nejde, protože kvalita hráčů je v podstatě stejná a někdo z kola ven musí jít vždycky. Nejde ani o medaili ze světového šampionátu (Rulíkův tým stejně tak nemusí postoupit ani do čtvrtfinále jako může MS vyhrát, stačí dva tři povedené zápasy – i to se ve sportu celkem běžně děje), jde o herní projev a fyzickou kondici hráčů. Obojí je žalostné.
Nechci říkat… »tento tým na to nemá, tento tým je/bude špatný,« to by nebylo přesné. Přesné je, že český hokej jako takový na to nemá – viz nedávno skončený světový šampionát osmnáctek, po němž si trenér Čermák kromě jiného postěžoval na špatnou fyzickou kondici hráčů. Jistě, hráči se na suchu připravují, ale připravují se špatně. Odborně špatně. Oni nejsou ani líní, ani technicky (s hokejkou a bruslařky) nevybavení, oni prostě nestíhají fyzicky, rychlostně a důrazem/napadáním, nebruslí bez puku, což je alfa a omega, má-li být hra efektivní, u protihráčů i u puku bývají vesměs o těch pár rozhodujících centimetrů pozdě atd.
Že se na posledních dvou šampionátech dvacítek podařily medaile (2023 stříbro, o rok později bronz), na faktu samotném nic nemění, protože většina těchto kluků narostla do kvality venku…, pro ně zaplať Bůh, že mimo hrůzy domácí dorostenecké a juniorské extraligy (stačí se podívat na soupisky reprezentace U20…). Taky velmi špatná vizitka českého hokeje.
A střelecká impotence? Letitá bolest českého hokeje. Špatný timing střely, tzn., že mnoho střel je dopředu odsouzeno k neúspěchu (takříkajíc střelba za každou cenu, jen aby byla čárka ve statistice), velké množství střel míří doprostřed brány, hráči se vůbec netlačí do předbrankového prostoru na clonění a dorážky atd., atd. Tady hledejme kořeny problému už v žákovských kategoriích, kdy kluci střílejí do prázdných branek, poněvadž trenéři jsou rádi, když mají v týmu aspoň jednoho gólmana. Vůbec o výchově mladých hokejistů bychom si mohli povídat hodiny a hodiny. Dnes ale ne.
Dnes chci zmínit ještě jiné dva důležité momenty. Ten první pouze konstatuji – hokej se nyní hraje bez ruské sborné, což by ten český upozadilo ještě o stupeň níž, u toho druhého momentu se na chvíli zastavím.
Fin Kari Jalonen byl podle mého názoru po odchodu dr. Luďka Bukače prvním opravdovým reprezentačním trenérem, kovaným odborníkem po všech stránkách, který dokázal přesně odhadnout možnosti týmu a tomu uzpůsobit taktiku (zjednodušeně řečeno – ze zajištění obrany vyrážet do brejků), aby byl aspoň nějaký výsledek. Pravý opak toho, čím se nároďák prezentuje pod Rulíkem, tzn. důraz především na ofenzívu. Jenže já přece nemůžu postavit taktiku v prvé řadě na útočné aktivitě, když k tomu nemám kondičně a rychlostně vybavené hráče. To je sebevražda. Tohoto si Jalonen byl velmi dobře vědom. »Odborníky« ze svazu v čele s podnikatelem Hadamczikem byl však viněn z destrukce českého hokeje, jako by snad hráčům zakazoval střílet. Rulík je sice útočný, ale střelecká produktivita je mnohem žalostnější než za Jalonena. Jinými slovy řečeno – celé to je špatně.
Hlavně když domácí MS opět trhne divácký rekord a Lojza bude šustit chechtáky. Že se při tom z pohledu národního týmu nebude nač dívat? Koho by to zajímalo, že? Už před rokem po šampionátu, když se rozjely kolem Kariho všechny ty nechutnosti, jasně jsem říkal, že Jalonen by měl zůstat, protože on nestavěl vzdušný zámek. Rulík si ho postavil a teď jsem zvědavý, čím ho vybaví. Trochu se bojím, aby mu za tři týdny nezůstaly jen prázdné stěny…
Martin Kalous