…ale nikoli přehnaná. Naopak. Výstižná. Tahle farizejská parta v čele s profi euroatlantickými plačkami MP-A a JČ dominuje takříkajíc spartakiádnímu videu, protože secvičenému na povel (kdyby Strahov byl použitelný, jistě by manifestačně smutnili tam – kvůli mohutnosti prostoru a nahnali by tam půlku Prahy), upozorňujíc na izraelské děti, unesené Hamásem (KIDNAPPED = UNESENÉ).
Na spartakiádě jsme v rukou třímali kužely či tyče, tihle KIDNAPPED. Omyl – nic nezlehčuji, ty tyče jsme tenkrát drželi nefalešně (dneska bych si taky jednu chytnul, možná ještě radši než tehdy…), kabaret točí ONI. Jak vidno z videa, ne vždy totiž bylo tklivo a teskno…
Čím je počastovat za tohle pokrytectví, farizejství? Nadávkami? K čemu? Zbytečné. Chtělo by to něco důstojného, co by bylo nad věcí, avšak přesto je nemilosrdně odsoudilo.
Přemýšlel jsem a hledal. Sice jsem sám za sebe na nic nepřišel, avšak uspěl jsem v hledání. Našel jsem příznačný citát Oscara Wilda: »Jsou chvíle, kdy si člověk musí zvolit, zda bude žít sám – úplně a naplno – nebo si vybere nějakou falešnou, povrchní a ponižující existenci, kterou si svět ve svém pokrytectví vyžaduje.«
Já si zvolil samotu, ONI ponižující existenci. Nesnáším teatrální gesta. Z toho důvodu pro mě budou vždycky upřímnější Jakešovi brojleři než jejich KIDNAPPED, jakkoli jsou unesené děti bestiálním zločinem.
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.