Sakra, ten se ale rozohnil. Německý kancléř Olaf Scholz neudržel nervy na uzdě a na mítinku s vlastními voliči (SPD) ve Falkensee to rozjel v retro stylu 30. a první poloviny 40. let minulého století. Ta rétorika s tehdejším kancléřem není jen podobná, je identická. Podívejte se nejdříve na Olafa, kterému teď už na německých sociálních sítích jen málokdo řekne jinak než Adolf.
A pak si pusťte samotného Adolfa – jedná se o jeho projev z roku 1935 před zaměstnanci Kruppovy továrny.
Docela síla, viďte? Nicméně já v tom celkovém vyznění obou projevů jeden podstatný rozdíl vidím. Zatímco Hitlerův fanatismus tehdy sklidil a sklízel obrovské aplausy po celém Německu, Scholz nenašel příliš pochopení ani mezi vlastními soukmenovci.
Není to jen podstatný rozdíl, je to naše jediná naděje do budoucna. Že sami lidé dají těmto zrůdám najevo, jak jimi pohrdají. V 30. letech to většina Němců nedokázala, a důsledky známe. Nyní mají jedinečnou možnost tehdejší náklonnost svých předků k Vůdcově fanatismu napravit.
Scholz je stejně psychicky vyšinutá, dosazená loutka, jakou byl Hitler. Oběma byl přidělen dokonce i stejný úkol – rozpoutat válku proti Rusku. Vím, že mnozí nejen v Německu, ale i v České republice si přejí totéž a že tato přání, bohužel, nejsou trestná, jako nebyla před 90 lety…
Přehlížejte je, pohrdejte jimi a klidně si před nimi odplivněte. Daň za splnění jejich šílených přání je totiž vůbec ta nejvyšší – milióny mrtvých na obou stranách a měsíční krajina všude kolem. Tohle opravdu chceme?
Pavel Votruba