Jak moc studená byla STUDENÁ válka doopravdy?

Záleží na úhlu pohledu, který k tomu zaujmete. Na druhou stranu – těch pohledových úhlů není reálně moc na výběr, já si troufnu tvrdit, že existuje jediný, jenž politicky deklarovanou podstatu STUDENÉ války neguje. Z pohledu zásadního, přímo souvisejícího s odpovědí na otázku, na základě čeho prosperovala poválečná západoevropská ekonomika – tedy v časech té STUDENÉ války, která de facto skončila až počátkem 90. let minulého století, kdy světové zednářstvo demontovalo režimy ve východní Evropě a postaralo se o rozpad Sovětského svazu.

Zpět k té otázce. Ekonomika západní Evropy fungovala, neřku-li prosperovala (pokud chtěla prosperovat, jinou možnost neměla), jen a pouze díky dodávkám ruské ropy, ruského plynu a dalších z Ruska dovážených a životně nezbytných strategických surovin. Západní Evropa, resp. tamní kapitáni průmyslu, moc dobře věděli, že chtějí-li být úspěšní a mít zisky, za levnější peníze a v takovém množství a takové kvalitě strategické suroviny nikde jinde než právě v Rusku nekoupí.

Když teď na základě protiruských sankcí došlo k odklonu od tohoto stěžejního principu, na němž evropská ekonomika úspěšně fungovala od konce druhé světové války, vidíme dnes a denně, kam to vede. Obchod západní Evropa vs. Rusko sice nějak funguje i sankcím navzdory, ale už mnohem komplikovaněji a přes »iks« překupníků, což přirozeně žene ceny nahoru a následně zvyšuje nákladovost výroby a všeho, co s ní jakkoli souvisí.

Takže o jakém poválečném dělení světa se tu vlastně bavíme, když Západ s tehdejším Sovětským svazem obchodoval v takovém objemu, že se nám o tom nikomu ani nesní. Logicky, protože jinak by Západ nikdy neprosperoval tak, jak prosperoval.

Je přinejmenším velmi pokrytecké hovořit o rozdělené poválečné Evropě na tzv. západní a východní blok, chcete-li na kapitalistickou a socialistickou (nesprávně se říká komunistickou), na dva rádoby znepřátelené tábory, jestliže Sovětský svaz svými strategickými surovinami tu západní Evropu (Německo coby hegemona evropské ekonomiky v prvé řadě) živil, což je nezpochybnitelné, protože konkrétní čísla a údaje jsou snadno dohledatelné. On je dokonce ani nikdo nezpochybňuje, jen se o nich nesmí psát a mluvit.

V myšlence zbavit Evropu energetické závislosti na Rusku se výrazně angažoval už prezident Reagan, jenž Sovětský svaz označil za Říši zla. Zase v tom byl byznys a pochopitelně politický zájem, jak rozbít spojení Německa a Ruska (tehdy SSSR) coby základního stavebního kamene euroasijské geopolitické koncepce, zajišťující Evropě prosperitu – na rozdíl od koncepce euroatlantické (USA + Velká Británie), která si klade za cíl Evropu zotročit. Kdo není slepý a hluchý, právě o tomto se může dle libosti přesvědčovat čtyřiadvacet hodin denně.

»Sovětský svaz byla supervelmoc, která vznikla na pozadí vývozu ropy a zemního plynu,« zdůraznila nedávno expertka na energetickou bezpečnost Agnia Grigasová z amerického think-tanku Atlantická rada. Od té doby se podle ní nic nezměnilo. A ani nezmění, pokud chce Evropa normálně žít.

Myslím, že na té STUDENÉ válce bych si klidně usmažil řízek, jak ta její pomyslná plotýnka byla žhavá. Žhavá právě jako ten dovoz strategických surovin z Ruska do západní Evropy. Jo, to jsme si tenkrát v té STUDENÉ válce žili… Akorát jsme si toho nevážili a dnes se nám to vymstilo.

Asi mám nějaké zvrhlé uvažování, ale když někoho považuji za nepřítele číslo 1, za tu Říši zla, tak s ním nechci mít nic společného, notabene s ním v tak gigantickém objemu obchodovat a v podstatě, což donedávna byla realita, nechat se od něho živit. Odpovězte mi – existuje v současnosti na světě jedna jediná nadnárodní společnost, která dodá Evropě ropu a plyn aspoň za stejné peníze jako Rusko? Proto musel padnut Sovětský svaz. Západ takto hovadsky projevil vděk Sovětskému svaz za to, že ho Sověti 45 let sponzorovali. Jenže ani tahle charita Západu nestačila, Západ se těch zdrojů chce zmocnit, chce je sám vlastnit. No nic, když si globalisté chtějí znovu nabít hubu, já jim v tom bránit nebudu…

Dušan Sedlák