»Dvaatřicet let po sametové revoluci by si Česko zasloužilo prezidenta, který není spojen s minulým režimem. Mám čistý štít a netáhnu si s sebou komunistickou minulost,« chlubí se v rozhovoru pro idnes.cz prezidentská kandidátka Danuše Nerudová. Jsem rád, že takto statečná žena se uchází o prezidentský úřad. Za minulého režimu nepochybně musela nejednou prokázat ryzí charakter, odolávajíc tlaku uliční ZO KSČ a vyšších stranických orgánů ke vstupu do partaje.
Obtížné to pro ni muselo být zvláště tehdy (ona o tom nemluví, ale prozradili nám to její blízcí), kdy si pro ni přijela na pískoviště, přímo nahoru na skluzavku, státní bezpečnost a odvezla ji co by pětiletou (narodila se v roce 1979) přímo do Kounicovy ulice (Danuše vyrůstala v Brně) k podání vysvětlení, proč v tomhle zralém věku odmítá vstup do komunistické strany. Tenkrát ji zachránila přímluva jejího pěti a půl letého kamaráda Jožina, jehož tatínek pracoval na OV partaje.
Danušina odolnost neunikla ani pozornosti Romana Šmuclera, který to na svém Twitteru trefil parádně – s dovolením cituji: »V 10 letech odolala a nevstoupila do KSČ! Je frajerka! Nějakého prezidenta nepochybně zvolíme, ale jsem pro volbu formou televizní show, volba přes SMS a s promenádou v plavkách!«
Předsedo, má pravdu ten Šmucler… Teď už jen čekám, až se v kandidátském životopise paní DéeN objeví tučně vytištěná zmínka, že v dětství si nejraději hrála na třetí odboj. Že si z písku vždycky uplácala Husáka, do něhož pak najížděla Jožinovým buldozerem, který mu jeho tata, tajemník OV, přivezl ze Sovětského svazu. Danuše to už tehdy měla promyšlená a narušovala jednotu strany jejími vlastními výrobky. Sovětskými, samozřejmě… Přece nebyla blbá, ne?
Máme to ale statečné kandidáty, což?
Pavel Votruba