Že by i v Chicagu měli svoji vlastní pražskou Matějskou pouť. No, vzhledem k tradici, resp. tamnímu starostovi českého původu Antonínu Čermákovi, by to teoreticky býti možné bylo, ale prakticky je to samozřejmě nesmysl. Proč jsem se na to ptal? Ono je totiž vždycky příjemné, nechat se občas pěkně pohoupat nebo sem tam si dokázat, jaký jsem frajer, když ze třiceti centimetrů trefím růži. Asi takhle nějak bych viděl výsledný efekt nynější návštěvy tzv. české podnikatelské mise ve Spojených státech amerických.
Nechat se kolíbat až ukolíbat a vystřelit si na pouti tu Nedvědovu růži z papíru… Víc toho nebude. Ale my jsme přece byli v Américe…
»Téměř čtyři desítky exportérů doprovodí do Chicaga a Washingtonu předsedu Senátu Miloše Vystrčila. Naše směřování do Chicaga je naprosto přirozené, neboť jsme s tímto městem spojeni téměř pupeční šňůrou. A to jak historicky, díky úspěšnému podnikateli a starostovi Chicaga českého původu Antonínu Čermákovi, tak i díky významné české menšině čítající kolem 200 tisíc lidí,« sdělila webu ekonomickydenik.cz viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy Milena Jabůrková, která podnikatelskou misi vede.
K tomu lehce na okraj dvě poznámky: snad Miloš Vystrčil ví, kde je, poněvadž on je přece Tchajwanec, a za druhé – bude-li jeho mise stejně (ne)úspěšná jako ta tchajwanská, nechal bych mu náklady na cestu a pobyt uhradit ze svého. Nelakujme si nic narůžovo, protože jinak než nijak to ani dopadnout nemůže. Jak chcete prospěšně obchodovat se zemí, která ekonomicky bankrotuje a aby nezbankrotovala, musí své satelity ponoukat k válce, aby ty největší domácí maléry hasila prodejem zbraní? Mimochodem – nezdá se vám, že Amerika přežívá jen díky válkám? Mně teda jo.
»Spojené státy patří mezi trhy, kde se českým firmám daří. Již několik let jsou naším nejvýznamnějším exportním partnerem mimo Evropskou unii a také jednou z nejdůležitějších destinací z pohledu přidané hodnoty exportovaného zboží. Jsme proto rádi, že díky předsedovi Senátu můžeme vzít české podnikatele právě do USA,« vysvětluje Jabůrková.
Myslím, že u toho »vzít« asi také zůstane. Vzali je tam, oni se tam podívají, nechají se pohoupat na kolotoči a z těch třiceti centimetrů si statečně trefí navoněnou růži. Česká média tyhle trefy náležitě zobchodují a Tchajwanec se ubije v prsa.
Oproti realitě právě opačné. Někteří se z toho kolotoče poblinkají už tam, jiní se z toho po návratu domů pose.ou. Až procitnou a dojde jim, že »dneska z toho nic nebude, půl chalupy je vzhůru…«
Takže suma sumárum – je to docela fajn výlet. Akorát za dost velké peníze.
Pavel Votruba