Kdepák… nejsem koudelníkův syn, ale tam odsud vysokoškolák (obrazně myšleno). Teda byl. Ne koudelníkův, ale krom jiných i Fialův, Rakušanův, Langšádlové a podobných okrasných květin českého vysokoškolství, jež donedávna zasedaly (ty květiny) v akademické radě VŠPSV, ergo Vysoké školy politických a společenských věd (*2003 – +2022) právě v Hoře Kutné. Academia rerum civilium si vznešeně říkala…
Proč vše v minulém to čase? Neboť škole byla již pravomocně odňata akreditace.
Týdeník Hrot, snad jediné médium v ČR touto kauzou se systematicky zabývající, o tom přinesl zasvěcené informace. Konec konců – proč by se k tomu měli vyjadřovat např. Fiala a Rakušan? Ti přece mají úplně jiné starosti, což lze pochopit. Zejména jak v urputném boji za americkou ekonomiku, okecávaném zápasem za svobodu a demokracii každého z nás (sic!), zlikvidovat nekonečně rozcapenou pomocí nenasytné Ukrajině samu Českou republiku.
»Návrh na zahájení insolvenčního řízení soudu podal bývalý rektor vysoké školy Tomáš Koziak s tím, že mu VŠPSV dluží mzdu minimálně za třináct měsíců. ‚Škola navrhovateli dluží celkem nejméně 964 tisíc korun,‘ uvedl v návrhu Jan Alt, právník Tomáše Koziaka. Krajský soud v Praze na konci září návrhu vyhověl. Na školu vyhlásil konkurz a insolvenční správkyní ustanovil právničku Magdalenu Gebauerovou. Ta má nyní zjistit skutečnou výši dluhů a postarat o jejich maximální vyrovnání. Dosud svou pohledávku ve výši 252 tisíc korun přihlásil například Krajský úřad Středočeského kraje, který škole pronajímal sídlo a výukové prostory v areálu Jezuitských kolejí v Kutné Hoře; 520 tisíc škola dluží finančnímu úřadu za nesplacenou daňovou povinnost. Česká správa sociálního zabezpečení eviduje dluh přes 1,5 milionu korun, Vojenská zdravotní pojišťovna ČR 76 tisíc, několik zaměstnanců školy přihlásilo pohledávky ve výši desítek tisíc korun. Postupně se přihlašují další věřitelé.«
Ten dluh, to je docela pálka, co říkáte? »Vysoká škola ale nesplnila rovněž další povinnosti. Například nezveřejnila výroční zprávu o činnosti za rok 2021, případně i zprávu o hospodaření vysoké školy, stejně tak strategický záměr, registrované vnitřní předpisy vysoké školy, včetně údajů o době jejich platnosti a účinnosti. Nezpřístupnila zprávu o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností Vysoké školy a dodatky k této zprávě Akreditačnímu úřadu,« upřesnila Hrotu Aneta Lednová, mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, pod které akreditační úřad spadá.
Abych konkrétně Fialovi nekřivdil, on se k tomu nakonec vyjádřil. Ale vyzul se z toho jak ukrajinský oligarcha ze zodpovědnosti za osud své rodné vlasti, řka: »Akademická rada neměla informace o ekonomické a personální situaci školy a řešila výhradně problematiku vzdělávání.« Jako kdyby řidič pravil, že nedostal informaci o tom, že autobus nemá kola, že on je zodpovědný jen za šoférování. Je to vemeno. Né ten řidič…
Po listopadu 1989 tady vznikaly nové střední a vysoké školy na běžícím pásu. Svého času nebylo dne, aby nepřibyla další. Jakou kvalitu »vyráběly«, na tom nesešlo, až mnohé z nich postupně sešly. Na úbytě. Jenže ti rádoby vzdělaní absolventi s mnoha tituly v těsném závěsu tu během doby napáchali tolik škody, že ještě mnoho generací příštích se z toho bude vzpamatovávat. Přitom v akademické radě dlely (nebo tlely?) tak »renomované« veličiny českého školství a vzdělanosti, notabene s morální kreditní kartou pro neomezený výběr… Navzdory tomu ani ony nezabránily insolvenci. Bodejť by jo. Musí to pro ně být rána jako z ruského děla, když tak přepečlivě dbali na tu problematiku vzdělávání, jak podotkl Fiala.
Podvůdky, čachry s penězi, dluhy… – však to známe. Někdo se musel slušně napakovat a ve společnosti přibyly stovky nových blbů s vysokoškolským diplomem.
Pavel Votruba