Kam až může dosáhnout hloupost, jsem se přesvědčil poté, co jsem si přečetl komentáře k novým televizním pohádkám, které nám nabídla Česká televize. Dozvěděl jsem se totiž, že ony dvě nabízené v nejsledovanějších časech jsou vlastně na jedné straně politickým vzkazem, na druhé pak ukázkou odsouzeníhodného gendrového útoku. Neznám autory oněch moudrostí, ale musí být jistě ušiti z foltýnovského zeleného sukna.
Tři princezny prý byly ukázkou lidskoprávní nevyváženosti. Bylo v nich totiž nedůstojně vyzvedáváno jen jedno pohlaví, slovenské Kouzelné jablko námzase ukázalo, jak nás vlastně nahlodává cílené vymýtání mozků, dezinformace, jimiž ovlivňuje naše myšlení ruská propaganda. To bylo zdůrazněno ve zvláštním odstavci jednoho článku na Seznamu. Aby na tom nebylo dost, taktéž o vánočních svátcích promítaná Vesnička má středisková nám údajně ukázala, jak se minulý režim pomalu rozkládal.
Bože můj, řekl jsem si, ač nejsem věřící, ale volává se tak od nepaměti, pak tedy Tři oříšky pro Popelku (taktéž jsme je mohli na obrazovkách uvidět o svátcích) nám sdělily ve scéně pádu do rybníka, že takto bude svržen totalitní socialistický systém a spravedlivý Západ nasazením střevíčku a jízdou na koních do ztracena vyhraje nad lží a nenávistí, či Troškovo Slunce, seno a pár facek, taktéž nabídnuto ke shlédnutí o svátcích,je vlastně umělecké vyjádření pádu komunismu a vítězně odcházející kantorka, tedy Jirásková, v závěrečné scéně sice se šrámy a bez předních zubů, ale hrdě, je vlastně zobrazením přímo Václava Havla.
Jak je to jednoduché! Takže i Cirkus Humberto měl jistě svůj tajný smysl. Pochopil jsem, že všechno přezrálé ve společenském smyslu se v jiné formě vrací zpět (viz vnučka – tanečnice Humberto), že také F. L. Věk nám nepřibližoval jen vlastence, ale především boj Charty o pravdu a lásku a že třeba Pyšná princezna vůbec nebyla dobovým klišé s koncem poplatným režimu, ale vzpourou proti tehdejší totalitě, jejíž konec předvídala v ševcově tanci. Chybělo jen zítra se bude tančit všude, ale to je z jiného filmu.
Proto si, přátelé, raději pustím dnes večer ze záznamu Případy prvního oddělení, Sedm schodů k moci anebo Pustinu. Tam jistě nebude žádná dezinformace.
Jaroslav Kojzar
Tu základní dezinformaci tu buď z neznalosti, ale spíše z hlouposti poskytuje sám autor. Uvedené články totiž nevyšly na Seznamu, kam píší profesionální žurnalisté, ale na Médium.cz, což je blogovací platforma Seznamu, kam může psát kdokoliv cokoliv, dokonce i Kojzar. Ale co se divím. Na iportal24 jsme si už dávno zvykli, že zde se žádná žurnalistika nekoná a zdejší autoři se zmůžou jen na trapné podrážděné komentování toho, co vyšlo někde jinde.
Každý tam psát nemůže. Za pravdu hned autora smažou a zablokují na věčné časy.