Politik a ekonom v důchodu Václav Klaus starší se nedávno vyjádřil na téma inflace versus měnová reforma. Tedy, obrovské schodky státního rozpočtu, produkující vysoké zadlužení nejen Česka, se podle Klause musí řešit. K disposici jsou jen dvě cesty – inflace a měnová reforma. Klaus se nepřekvapivě přimlouvá za inflaci, neboť si jí, na rozdíl od otevřené měnové reformy, prakticky nikdo nevšimne, resp. dá se politicky mnohem snáze prodat.
Konečně, má s tím bohaté zkušenosti z let 1990-97, kdy určoval naši politiku. Chápu, že se Klaus přimlouvá za inflaci. Vždyť v rámci své diletantské transformace v letech 1990-97 za pomocí inflace, fakticky skryté měnové reformy, zlikvidoval velkou část úspor občanů i podniků, prošustroval velkou část národního majetku, proti vůli velké části občanů rozbil Československo a učinil rozhodující kroky k přeměně Česka na kolonii či polokolonii Západu.
Tedy, v jak v případě inflace, tak v případě měnové reformy, jsou okradeni střádalové a znehodnocovány mzdy, platy a důchody všeho druhu. Proto je inflace právem považována za metlu společnosti, zvláště pokud je vyšší než 2-3 % za rok.
Klaus na jedné straně odsuzuje Zápotockého měnovou reformu, přijatou k 1. červnu 1953, na druhé straně oceňuje, že ji dva dny před spuštěním schválil tehdejší parlament a nikdo to nevykecal. Dneska jistě nepředstavitelné. Musel tehdy přijít jistý redaktor a den před jejím spuštěním se zeptat prezidenta Antonína Zápotockého, zde reforma bude či ne. A Zápotocký byl nucen zalhat, že nebude. Nepředpokládám, že by o ní nevěděl, jak se Klaus domnívá.
Klaus, podobně ale i mnozí jiní čeští ekonomové, se ale dopouští jedné vážné věcné chyby. Tvrdí, že se československá koruna (Kčs) přepočítala v poměru 1:50 všem (a tím všichni přišli o 98 % svých úspor, tj. téměř o všechny své úspory). Není to pravda.
Kromě toho, že každý občan dostal určitou částku, aby se nezastavil oběh zboží a služeb, se vklady fyzických osob u peněžních ústavů přepočítaly následovně:
1) do 5000 Kčs včetně byly přepočítávány v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz. Stejně byly přepočítány mzdy a důchody,
2) vklady od 5001 Kčs do 10 000 Kčs v poměru 6,25:1,
3) vklady od 10 001 Kčs do 20 000 Kčs v poměru 10:1,
4) vklady od 20 001 Kčs do 50 000 Kčs v poměru 25:1,
5) vklady od 50 001 Kčs v poměru 30:1,
6) vklady složené na nové vkladní knížky po 16. květnu 1953 se přepočítávaly v poměru 50:1.
Tudíž, velká část prostých pracujících nepřišla o nic, neboť žádné větší úspory neměli. O část úspor přišly tehdy střední vrstvy, které určité úspory na vkladních knížkách měly. Nejvíc ostrouhali bohatí spekulanti a ti co měli mnoho peněz »ve strožoku«.
Lze říci, že reforma to byla třídní, ve prospěch neprivilegovaných. Umožnila zrušit lístkový systém a obnovit trh spotřebního zboží, což z hlediska potřeby rozvoje společnosti bylo vysoce pozitivní. Že to ne všichni hned pochopili a že tu a tam došlo i k protestům, je pravda, která sotva překvapí.
Jan Zeman
Přesně tak, inflace v 90. letech okradla pracující o úspory a teď se koná druhé kolo.
Naopak měnová reforma v roce 1953 byla v poválečné době nezbytná a byla koncipována s ohledem na chudší lidi. Je pravda, že o úspory přišli i někteří poctiví pracující a že někteří spekulanti se o ní „včas“ dozvěděli, ale vcelku se jednalo o nutný a úspěšný projekt.