I kdybychom Fica měli, neměli bychom pro něho voliče

Vždycky mě potěší, když si v nějaké diskusi přečtu rozumný názor – bez emocí, ironie, urážek. Následující text, který upoutal moji pozornost, jsem objevil na aeronet.news pod nickem »Erupce Korupce«. S obsahem se ztotožňuji bez jediné výhrady. Chronická neschopnost české opozice sestavit jednu silnou, společnou, pronárodní kandidátku se i po europarlamentních volbách stane hlavním důvodem, proč neuspěje, resp. proč neuspěje natolik zásadně, aby získala smysluplný vliv.

Zde je onen diskusní příspěvek v plném znění:»Přátelé, tak se nám blíží ty podivné pseudovolby do EP. Analyzoval jsem situaci a nabízím krátký výstup. V ČR bohužel změna jako u bratrů Slováků ani nyní nenastane. Volby do EP nám opět ukazují na biblické ‚po ovoci poznáte je‘. Čili většina kandidátů do EP chtěla být lídrem své jediné kandidátky, takže k účelovému spojení opozice pro porážku současné pětikoalice opět nedošlo (to je to ovoce!). Cílem tedy bylo, aby se nám velká opoziční ega dostala k výživnému korýtku v něčem, co je jim tzv. bytostně odporné. Výstupem je, že většině v neparlamentní opozici jde hlavně o prebendy než o skutečnou práci a změnu ve své zemi. Tak to prostě vidím já, tak to uvidíte po volbách i vy. Pětikoalice to opět rozdrtí a za propadlé hlasy můžeme opět poděkovat všem těm rádoby opozičním tlučhubům. Všem jde zase jen a jen o prachy a kariéru! Každý se o sebe musí postarat sám, tak to prostě je! Opoziční lídři kandidátek a jejich velká ega nám jen takto ukazují, jak se to dělá.«

Podle mého názoru je to celé o tom, že v České republice chybí silná pronárodní osobnost, která by dokázala stmelovat. Zatímco teď, de facto vždycky po listopadu 1989, si každé opoziční uskupení hraje na svém písečku a často panuje větší averze mezi nimi než např. vůči dnešní vládnoucí pětikoalici. My prostě nemáme Fica. Ba co hůře (mnohem hůře), i kdybychom ho měli, neměli bychom pro něho dostatečný počet voličů. Česko není Slovensko a Slovensko není Česko, pokud se vlasteneckého cítění týká. A to nás dříve nebo později nekompromisně smete.

Jan Čech