Dnešní svět můžeme nazvat světem hledání. Udržitelného života, řešení ekologické, ekonomické, sociální i mravní krize. Vývoje a dědictví kapitalismu, jeho možné transformace cestou sociálního darwinismu. Nebo naopak vizí odstranění kapitalismu s jeho vykořisťováním, formální svobodou a ekonomickou nerovností. Oba proudy nalézají řešení v tzv. PARTEKONu (participativní ekonomice), což není socialismus, ale také ne kapitalismus. Je to »něco mezi«, založené primárně na »osvobození od ekonomické nespravedlnosti«. Je to alternativa zaštiťující se a opírající se o principy rovnosti, solidarity, diversity a participace. Protože ovlivňuje mnohé levicové teoretiky včetně podílníků známého dokumentu S21 (Socialismus pro 21. století), je vhodné se s ní seznámit.
Protagonisté především zajímavě interpretují základní ekonomické pojmy. Inovativní je hierarchizace hospodářských soustav do čtyř typů. Jsou jimi kapitalismus (se základem v soukromém vlastnictví), socialismus (tržní a centrálně plánovaný), bioregionalismus (ideál ekologických aktivistů) a PARTEKON. Jeho základem je pojetí ekonomiky jako systému založeného na společenském vlastnictví výrobních prostředků a plánované pomocí decentralizovaného systému plánování jednotlivci, spotřebitelskými radami a radami pracujících s různými úrovněmi od místních, přes podnikové po celostátní. Je to tedy zatím šířeji nevyzkoušený relativně populární koncept alternativní ekonomiky. PARTEKON kombinuje a definuje společenským vlastnictvím, přerozdělováním a participativním řízením sebe sama jako společnost bez třídních rozdílů.
Další nosné myšlenky a zásady této teorie
Partekonisté (případně antiglobalisté) se shodují v potřebě překonat kapitalistické vlastnictví výrobních prostředků, rozdělení trhů a hierarchické dělby práce. Především jde o výchozí podmínku, aby se majiteli podniků stali rovným dílem všichni občané, aby sebou takové vlastnictví nepřinášelo zvláštní práva ani příjmové výhody. Všichni by vlastnili stejně, takže vlastnictví by na dělbu zisku, bohatství či moci nemělo žádný vliv.
Zajímavá je teze, že každý občan by vykonával nějakou práci složenou z řady úkolů. Hierarchická dělba práce je odmítána a nahrazována »vyrovnáváním« povolání jako podmínky pro rovnost lidí a sociální spravedlnost. Každý pracující vykonává »vyvážený komplex pracovních činností«. To znamená takovou kombinaci úkolů a rozsahu odpovědnosti, která pracujícím přinese stejné pravomoci a kvalitu života. Cílem této koncepce je likvidovat rozdíl mezi druhy prací jejich střídáním. Dalším vyvolaným důsledkem bude údajně i odstranění role výrobce, který si za současných podmínek monopolizuje rozhodovací pravomoci a prezentuje vyšší sociální i ekonomický status než ostatní.
Třetí pilíř PARTEKONu spočívá v kvalitativně nové koncepci odměňování. Nikoli v podobě zaručeného rovného příjmu, nýbrž v podobě odměny odpovídající naší pilnosti, délce práce a tomu, kolik jsme práci obětovali. Jde o nejméně propracovanou otázku teorie s výraznými idealistickými přístupy. Otázka odměňování, vedle tzv. rad pracujících (a spotřebitelských rad) je dosud zřejmě nejméně racionální a realizovatelná.
Pokud jde o nastíněnou otázku plánování, apologeti participace se netají s obhajobou centrálního plánování, které podle nich má nezastupitelnou funkci proto, že trhy upřednostňují soukromý prospěch i bez vlastnictví kapitálu. Trhy prý produkují nekvalifikovanou vykořisťovanou třídu, čemuž je nutno v zájmu rozvoje civilizace zabránit. Základem je systém, v němž rady pracujících a spotřebitelů navrhují pracovní činnosti a hájí zájmy spotřebitelů s ohledem na správné zhodnocení celkového sociálního přínosu a nákladů.
Hybateli ekonomiky jsou pracující a spotřebitelé. Pracující vytvářejí hrubý domácí produkt, spotřebitelé jej využívají. Právě v těchto dvou rolích a prostřednictvím alokace lidé realizují hospodářský život. Jak tento systém v participativní ekonomice funguje? V jakých strukturách se pracující a spotřebitelé organizují?
V participativní ekonomice spravuje každé pracoviště »Rada pracujících«, v níž mají všichni členové stejné rozhodovací pravomoci i stejnou míru odpovědnosti. Způsob organizace je věcí členů pracovní skupiny (rozhodují pouze jako jednotka), rozhodovací odpovědnost je dána mírou dopadu, které má příslušné rozhodnutí na daného člověka. Obdobně jako pracující jsou organizováni i spotřebitelé (v »Radách spotřebitelů«). Jejich rady organizované vertikálně i s horizontálními vztahy zohledňují skutečnost, že různé druhy spotřeby ovlivňují různé skupiny lidí. Rozhodují přitom na základě konsensu.
Hlavní kritické poznámky k vizi participace
- Participativní ekonomika významně redukuje motivaci lidí produkovat zboží a služby pro druhé, omezuje, až znemožňuje podnikatelskou aktivitu.
- Participativní ekonomika plíživě zavádí nové třídní dělení společnosti na třídu vládnoucí (byť založenou na získané většině při demokratickém hlasování) a druhou, poddanskou, jejíž hlasy většinou či zcela propadnou. Systém ruší soukromé vlastnictví výrobních prostředků, není však jasné, jaké vlastnictví nabízí alternativně.
- Představa »vyvážených komplexů pracovních činností« vede k despecializaci pracovní síly a tím k možnému snížení její produktivity s následným poklesem produkce.
- Při zavedení participativní ekonomiky je velmi pravděpodobná aktivizace černého trhu. Výsledkem by mohlo být napětí na trhu práce i spotřeby, neuspokojení koupěschopné poptávky co do množství i sortimentu, plýtvání a korupce.
Teorie přináší řadu inovativních prvků do ekonomické vědy, které odhalit a kriticky zhodnotit není, vzhledem k jejímu populismu a nabídce humanistických hesel, vůbec jednoduché. Zatím vyznívá poměrně idealisticky, jako zbožná vize. Nicméně byť vizionářská humanizace člověka ve společnosti je inspirací a důvodem, zejména pro levicově myslící a jednající myslitele, proč PARTEKON studovat. Zvláště pro ty z našeho středu, kteří jsou nositeli ideje tzv. samosprávného socialismu, i pro jejich kritiky.
Ladislav Šafránek