Přestože se nejedná o kulaté výročí, 21. srpen se připomíná ve velkém. Resort vnitra se připojuje ke kampani Úřadu vlády a připomene si okupaci naší země v roce 1968.
Dějiny nezměníme, budoucnost ano. To je motto aktuální kampaně připomínající okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V jejím rámci připravilo ministerstvo vnitra (MV) rozhlasový spot složený z archivních záznamů počátku srpnové okupace. Spot dostali k využití také starostové a starostky v celé republice.
»Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů. Za malý okamžik přineseme mimořádně důležitou zprávu…« Přesně tohle slyšeli občané Československa před 54 lety, 21. srpna 1968, ve chvíli, kdy naši zemi obsadila vojska Varšavské smlouvy. A těmito slovy začíná také rozhlasový spot, kterým se MV připojuje ke kampani Úřadu vlády připomínající tento smutný milník naší moderní historie.
Cílem spotu je připomenout, že letošní výročí má ještě jeden aktuální nádech, tedy že se teď stal cílem podobné agrese Ruské federace další evropský stát, Ukrajina. A že je důležité dělat vše pro to, aby se diktátoři nemohli dále rozpínat.
Aby měla kampaň co největší dopad, zaslalo MV spot společně s jeho přepisem datovou schránkou k využití starostkám a starostům s žádostí o zapojení se do připomínkové kampaně. Pokud se obce budou chtít ke vzpomínce i k jejímu odkazu dnešním dnům připojit, mohou relaci složenou z archivních rozhlasových vysílání odvysílat v neděli 21. srpna letošního roku v 17.00 ve svých obecních rozhlasech, případně vyvěsit plakát s přepisem relace na obecních vývěskách.
Jde o následující text:
»Vážení posluchači zůstaňte u svých přijímačů. Za malý okamžik přineseme mimořádně důležitou zprávu…«
Ta důležitá zpráva zazněla přesně před 54 lety. Je však stále aktuální. Ti starší z vás si jistě vybaví ten strašný okamžik, kdy se z Československého rozhlasu ozvalo:
»Všemu lidu Československé socialistické republiky. Včera dne 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky…«
Tehdy tomu ruský režim neříkal válka, agrese, útok, nebo snad »speciální vojenská operace.« Říkali tomu »bratrská pomoc.« Pamatujete? Půl milionu vojáků, šest a půl tisíce tanků a osm set letadel nám tehdy přišlo »bratrsky pomoci.« Zůstali zde dlouhých 23 let.
Když diktátorský režim mluví o pomoci, historie nám říká, že z toho vzejde okupace na dlouhá desetiletí. Pokud ne na věčné časy a nikdy jinak.
»Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor. Proto ani naše armáda, bezpečnost a lidové milice nedostali rozkaz k obraně země…«
Náš národní osud je důkazem, že dělat ústupky diktátorům nevede k míru.
»Vážení přátelé. V hodinách, které jsou zatím nejtěžší zkouškou pro naši vlast a každého občana této republiky, vám znovu musíme říct, že my, pracovníci Československého rozhlasu, shromáždění tady v budově v Praze na Vinohradské třídě, stojíme zcela za prezidentem republiky, legální vládou a předsednictvem ústředního výboru strany v čele s Alexandrem Dubčekem…«
Když naši zemi tehdy obsazovaly cizí armády, doufali jsme, že nám pomůže svět. Ten velký svět okolo nás.
Teď už víme, že ostatní země k nám nebudou solidární, když se my sami nebudeme starat o dění za hranicemi naší republiky. Když nebudeme hledat spolehlivé spojence a pomáhat na té správné straně.
To je důležitá a aktuální zpráva v době, kdy se diktátoři znovu rozpínají a chtějí opět někomu pomáhat.
»Všechny vysílače, které máme k dispozici, byly postupně vyřazeny z provozu a dosud ani nevíme, kolik z vás tuto informaci slyšelo…«
Nezapomínejme na staré ale důležité zprávy, které je třeba si připomínat i dnes. Dějiny nezměníme. Budoucnost ano.
Nehodlám rozebírat dění v srpnu 1968, schvalovat nebo odsuzovat. Na celém letošním dění mě ale zaráží jiná věc. Je asi normální, že to vzniklo na MV, to má starosty a starostky v gesci. Ale je to právě ministerstvo, kterému šéfuje Vít Rakušan. Ten logicky hledá jakoukoli záminku, aby mohl odpoutat pozornost od svých osobních problémů.
Ale že se při tom dopustí takové »drobné nepřesnosti«, jako sdělení: »Tehdy tomu ruský režim neříkal válka, agrese, útok, nebo snad ‚speciální vojenská operace‘.«
Myslím, že není potřeba připomínat, že 21. 8. 1968 do ČSSR intervenovala vojska Varšavské smlouvy a nikoliv Ruska…
Zbyšek Kupský