Pamětníci svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki už nežijí, nové generace už nevnímají bezprostřední důsledky toho, co po sobě zanechaly. V bezprostřední chvíli a v krátké souvislosti poté zahynulo tehdy na čtvrt milionu lidí. Přitom se dnes, osmdesát let po válce, znovu straší použitím jaderných zbraní a válčí se na několika místech světa.
Ty dvě svržené bomby jsou prý oproti dnešku jen malým odvarem toho, co hlavní mocnosti mají k dispozici. Snad jedině to nás chrání, protože útok znamená protiútok a před tím by se nikdo nedokázal ukrýt, a kdyby ano, pak následné důsledky by mu neumožnily dlouho žít. Tento fakt by nás však neměl uklidňovat, protože, jak jsme se mohli přesvědčit, válečnické výkřiky některých politiků mohou přerůst v šílené nápady. Proto jako první krok zastavme už válku na východě Evropy, která nemá válečné řešení, a vytvořme alespoň Evropu míru. Pro nás, pro naše děti, pro naše vnuky, pro samu existenci lidstva. Atomové zbraně neznamenají totiž jen okamžitou smrt, ale pomalé a hrůzné umírání, a dokud tady bude hrozba, že je někdo použije, dotud tu bude v sázce i budoucnost člověčenstva. Hirošima a Nagasaki varují. Proto řekněme dost nejen atomovým zbraním, ale také nikamnevedoucím válkám. Nechceme přece, aby se Země kvůli válkychtivým jedincům jednou stala planetou opic.
Kateřina Jirousová
Diskuze je uzavřena.