Bývalého ministra zahraničí Jana Masaryka jsem nikdy moc nemusel. Celou tu Masarykovu rodinu, jestli se tak podle elitního zednáře TGM opravdu jmenovala, kdo ví – nemusím. Tzn. ani Tatíčka a jeho naleštěnou první republiku. I ta jeho kobyla mi je protivná, byť ona za nic nemůže… Ale o tom třeba někdy příště, až bude vhodnější příležitost.
Jakkoli mně drogově závislý Jan není z mnoha racionálních důvodů po chuti, čímž neříkám, že byl hloupý (to jistě ne), minimálně v jednom se nemýlil, když řekl: »Pamatuj si, že dokud budeme generálům platit víc než učitelům, nebude na světě mír.« Podepisuji.
Průměrný plat armádní generála AČR je kolem 145 tisíc Kč + hodnostní či výkonnostní příplatky a odměny, jistě ne v řádu pár stovek korun.
Průměrný plat kantora se pohybuje na hranici 50 tisíc, což činí plus mínus pouhou jednu třetinu průměrné měsíční mzdy armádního generála, s jeho příplatky to bude samozřejmě ještě méně. O dost méně.
S tím kromě jiného těsně souvisí i diametrálně rozdílný přístup médií. Zatímco o armádě a ministryni čteme a slyšíme dnes a denně, školství se takové publicity nedostává ani omylem a ministra tohoto stěžejního resortu nezná jménem téměř nikdo. Nemyslím, že bych nějak kór přeháněl.
Víte, co je zajímavé? Že v minulé době, jejíž konec bych ohraničil počátkem 90. let minulého století, se neustále podepisovaly mezi velmocemi (především mezi USA a SSSR) nějaké smlouvy o odzbrojování. Hlavně se pořád o něčem takovém vzájemně jednalo a diskutovalo. A dnes? Dnes jsou všechny evropské země, takto členové NATO, pod intenzivním tlakem Pentagonu, aby rok co rok zvyšovaly výdaje na zbrojení, resp. aby zvyšovaly procentuální podíl těchto výdajů na hrubém domácím produktu (HDP).
Ale celé to startuje obsah ono citátu Jana Masaryka. U těch platů vše začíná, a pokud nedojde k radikální změně, tak i všechno skončí. Neblaze, velmi neblaze.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.