Tu a tam by ale mohla zázraku pomoci. Není toho ale schopna. Česká ekonomika se potácí ve stagnaci. Povinný optimismus vlády a provládních publicistů, že hospodářský růst Česka v tomto roce dosáhne až 3 %, bude vyprchávat v průběhu roku tak, jako postupně vyprchal vloni. Nebude-li hospodářský růst ekonomiky, vláda ve státním rozpočtu přijde střízlivě o 40 nebo 50 miliard rozpočtových příjmů. K tomu, aby se rozhýbal hrubý domácí produkt, resp. hospodářský růst, potřebuje vláda zejména oživit poptávku po zboží. Toho ovšem dosáhne až příští vláda, které bude veřejnost věřit, že má smysl vytáhnout ze šuplíku či ze štrozoku peníze, které si lidé šetří na horší časy. Neboť u nové vlády bude předpoklad, že se jejich situace opravdu zlepší. Z blbé nálady, která ovládla českou společnost, se lidé mohou dostat do poněkud optimističtějšího módu a to se projeví na zvýšené poptávce po zboží. Společenský optimismus po nástupu nové vlády ovlivní jistě řadu nových investorů, zejména tehdy, pokud tito investoři pochopí, že nová vláda chce něco změnit. A pokud se změna projeví již ve vládním prohlášení, bude to jen dobře a dobrý signál nejen pro spotřebitele nakupující zboží, ale také pro soukromé a možná i zahraniční investory.
V první řadě je potřeba se zabývat cenami elektrické energie. To zajímá jak domácnosti, tak český průmysl. Premiér Fiala téměř před třemi roky, krátce po invazi Ruska na Ukrajinu, hovořil o tom, že je potřeba znárodnit 30 % akcií ČEZu, které drží ve svých rukou soukromí investoři. Mezi těmito soukromými investory je ovšem také americké fond a jedna velká americká banka. Takže někdo z lobbistů zřejmě premiérovi Fialovi celý dobrý nápad rozmluvil. Logickým krokem by také bylo, odejít z Lipské energetické burzy, která vyhání prodejní ceny elektřiny do nesmyslné výše. Do výše, která se úplně odtrhla od cen, za které ČEZ elektrickou energii vyrábí.
Vysoké prodejní ceny zaplatí české obyvatelstvo a české firmy. Tomu by nová vláda měla udělat přítrž. Pokud se A. Babiš a vedení ANO nenechá zlobbovat americkým fondem a americkou bankou, měli by neprodleně po volbách začít operaci směřující k výkupu akcií ČEZu od soukromých investorů. Následně oznámit odchod z Lipské energetické burzy. K odchodu z Lipské burzy ovšem dojde až po určitém čase daném smluvními dokumenty. Ceny elektřiny pak půjdou výrazně dolů.
Ale na trhu s elektrickou energií se vytvoří jiná situace. V každém případě ČEZ může prodávat elektrickou energii poté, co vykoupí minoritní akcionáře a odejde z Lipské burzy, za ceny blížící se výrobním nákladům. Nejméně pětina vyrobené energie může jít ovšem dál přes Lipskou burzu, protože jí spotřebitelé v Česku nezkonzumují. I tak si tedy může ČEZ udržet slušnou rentabilitu.
Po skončení války na Ukrajině a po ukončení nesmyslných sankcí vůči Rusku bude jistě možné se v krátké době vrátit k nákupu levných ruských surovin. A také k odbytu českého zboží, poptávaného na ruském trhu před ukrajinskou válkou. Konečně, přes všechny sankce vůči Rusku, české pivovary vyvážejí i za této tíživé situace poměrně významnou část své produkce do Ruska. A po německých pivovarech jsou druhým největším dovozcem piva na ruský trh. Také Maďarsko a Slovensko jistě budou mít snahu velmi rychle normalizovat ekonomické vztahy s Ruskem. Zejména, pokud jde o dovozy energetických surovin. I my máme konec konců volbu dovážet násobně dražší americký plyn LNG, anebo levný ruský plyn. Představitelé současné vlády blouzní o potřebě hledat při stagnaci německé ekonomiky nové trhy. Nová vláda musí k vývozu českého zboží přistupovat bez ideologických předpojatostí. Toho Fialova vláda není schopna. Perspektivním odbytištěm pro české zboží můžou být země BRICS, ke kterým už dnes např. patří Egypt, který byl od časů První čs. republiky, tradičním dovozcem českých investičních celků typu vodáren. Ale je to např. i Etiopie, obrovský trh více než stomilionové země. Ale v první řadě jsou to trh čínský, ruský a indický. Vláda a instituce státu, by také měly vytvořit fungující systém sledování vývoje cen, nákupních a prodejních cen a výši obchodního rozpětí, především u potravinářského zboží v obchodních řetězcích. Ty představují 90 % prodeje zboží u nás. Dosud ÚOHS a ČOI vyvíjely v tomto směru minimální aktivitu. A díky jejich pasivitě v průběhu let 2022 a 2023, došlo k nárůstu spotřebních cen v oblasti potravinářského zboží téměř o jednu třetinu. Vláda by měla buď přímo, nebo prostřednictvím těchto institucí vést trvalý dialog s obchodními řetězci tak, jako to dělala francouzská vláda. A ve Francii byl v letech 2022 a 2022 mnohem nižší růst inflace.
Nová česká vláda by měla žádat v rámci EU o důsledný boj proti daňovým rájům. Tam každoročně odchází podle odborných odhadů cca 55 miliard Kč.
Stejný význam ovšem musí příští vláda věnovat také boji proti »šedé ekonomice«. Považuji za správné znovuzavedení EET, např. u subjektů nad 5 milionů obratu. Ale vláda toto opatření musí doprovodit také tím, že napomůže posílit pozici poctivých prodejců a obecně podnikatelských subjektů, které se nepřiživují na »šedé zóně« ekonomiky. V dnešní době digitalizace a umělé inteligence je možné požadovat od výrobců např. to, aby každé zboží, každý výrobek, měl svůj QR kód, který by umožnil identifikovat v jakoukoliv chvíli, zda se jedná o zboží, které legálně přišlo na trh, či nikoliv. Nejde pochopitelně jen o boj proti prodejcům pašovaných cigaret či alkoholu anebo léků a textilu, jejichž prodej poškozuje poctivé podnikatele, kteří platí řádným způsobem daně a plně respektují stát. Zavedením QR kódů, tedy moderního způsobu »okolkování zboží« (nejprve jeho segmentů a v průběhu doby všeho zboží), by se vlastně zlikvidovaly daňové uniky a zvýšily by se významně daňové výnosy státu. A prodeje zboží by mohly zlevnit. Při vyšších daňových příjmech státu by bylo možné snížit DPH u vybraných základních druhů potravin tak, jako je to např. v sousedním Polsku.
Stát by měl mnohem více nežli dosud podpořit rozvoj komunitní energetiky a to cestou vysoké participace občanů na produkci energií (slevy v cenách elektrické energie, případně tepla, pro občany příslušné obce).
Stejně tak by stát měl podporovat produkci a prodej lokálně vyráběného zboží tak, jako je tomu např. ve spolkových zemích Rakouska. Tak, aby občané věděli, kde si mohou nakoupit a jaké potravinové produkty, ať už na farmářských či jiných trzích, anebo přímo na statcích anebo u výrobců. V době internetu to není nic složitého, aby občané dostali tyto informace.
Vláda musí věnovat pozornost negativnímu vývoji cen nájmů, ke kterému došlo v posledních letech. Celé segmenty občanů, zejména vzhledem k tomu, že se nestaví levné nájemní komunální byty, prakticky nejsou schopny, aby získaly cenově dostupný byt. MMR pod vedením piráta Bartoše nebylo schopno zpracovat legislativu, která by vytvářela prostor pro výstavbu levných komunálních bytu. Přitom takový návrh zákona byl zpracován již před 4 lety, s využitím zkušeností z Velké Británie a Rakouska. Návrh zákona je zatím umístěn ve sněmovním archivu a je možné ho s menšími úpravami použít. Návrh tohoto zákona předpokládá, že by prostřednictvím neziskových subjektů, které by vytvářely zejména obce, byly stavěny domy s komunálními byty. Obce by do těchto projektů dávaly zdarma své pozemky, neziskové společnosti by si půjčovaly úvěry od bank na výstavbu. Výstavba bytových domů by mohla probíhat podle unifikovaných projektů, které by udržovaly stavební náklady na rozumné úrovni. Anuita z dlouhodobých úvěrů (např. dvacetiletých, garantovaných státem), by byla splácena z přijatého nájemného. U levně pořízených bytových domů by mohlo být stanoveno relativně nízké nájemné, což by samozřejmě pozitivně ovlivnilo trh s nájemními byty. Tedy, pozitivně pro nájemníky a negativně pro velké developery a majitele tzv. investičních bytů, kteří stanoví horentní sumy nájmů pro lidi, kterým byty pronajímají. Podle takto pojatého zákona by bylo možné stavět každoročně, podobně jako ve Velké Británii, třeba 10 až 15 tisíc bytů (v Británii bylo takto stavěno v posledních desetiletích v průměru cca 50 tisíc bytů ročně).
Tedy, rozumná příští vláda bude bojovat proti inflaci, která hrozí s ohledem na možné postavení celních bariér na vývoz evropského zboží do Spojených států, tak i případná odvetná cla Číny, za vysoká cla, která EU zavedla na dovoz čínských elektromobilů.
Velmi důležité se také ukazuje posílení finančních příjmů státního rozpočtu. K posílení příjmů u státního rozpočtu nepochybně může z již zmiňovaných opatření přinést boj proti »šedé ekonomice« a proti daňovým rájům. V těchto oblastech jsou potenciální zdroje v řádech desítek miliard korun.
Příští vláda by se také měla zabývat zdaněním dividend, odcházejících z Česka do zahraničí. V roce 2024, a to ještě před koncem roku, přesáhly odvody dividend do zahraničí již 300 miliard korun. Zdá se, že zahraniční investoři si nakoupili zejména v oblastech, jako je energetika či banky, obchodní řetězce, klíčové podniky, které pak oligopolně určují ceny a také diktují obchodní podmínky českým občanům a českým firmám. Vláda by měla posoudit, zda existuje možnost podle dávné evropské směrnice v této oblasti něco udělat. Samozřejmě na prvním místě se nabízí progresivní zdanění, podobně, jako je tomu na Slovensku, ale také uvalení mimořádné daně na dividendy vyvážené do zahraničí. Proč by např. třetina z vyvážených dividend, tedy 100 miliard korun, nemohla každoročně zůstat v naší zemi ve prospěch jejích občanů.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD