Prezident Pavel v projevu k 28. říjnu nepřekročil svůj stín. Nezabýval se v něm tolik skutečnými problémy země, například rostoucí chudobou nebo nedostatkem cenově dostupných bytů. Přitom je nedostatek levných komunálních bytů tím hlavním problémem, který způsobuje mimo jiné snižování porodnosti.
Nezabýval se ani tím, proč vlastně volby do Sněmovny dopadly tak, jak dopadly. Sněmovní volby totiž jsou vždy referendem o stávající vládě a vláda Petra Fialy, včetně Pirátů, kteří se na ní většinu času podíleli, byla prostě neúspěšná. Ať si z vládního tábora říká, kdo chce, co chce.
Petr Pavel prostě hovořil jako jeden z mužů vládního tábora. Nelze se tomu divit.
Ale jeho projev byl neúnosný zejména v té části, kdy se dovolával potřeby vysokých výdajů na zbrojení. Vládní koalice, která nastupuje, tedy Babišova vláda, ústy svých nejvýznamnějších politických činitelů v posledních dnech potvrdila, že nová vláda se bude držet dvouprocentního limitu výdajů na obranu (míněno 2 % z HDP). Je to významný posun oproti vládě Petra Fialy, která by se u rozpočtů ministerstva obrany nejraději během několika málo let dostala až na sumu 3,5 % plus 1,5 % (tedy 5 % HDP) na obranu. Což znamená prakticky 400 miliard korun ze státního rozpočtu. A to je něco, co si republika prostě nemůže dovolit. Je to nad finanční kapacitu a možnosti českého státu. Zcela neseriózní byla ta část projevu Petra Pavla, kdy opět strašil Ruskem. Rusko prý vynakládá na zbrojení obrovské částky. Je pravda, že Rusko vynakládá zhruba trojnásobek objemu prostředků na zbrojení, které vynakládalo před válkou na Ukrajině, tedy zhruba 150, možná až 170 miliard USD za rok. Ale státy NATO v Evropě vynakládají každoročně nejméně dvojnásobek této částky. A Spojené státy americké zhruba šestinásobek. Tak kdo tedy horečně zbrojí? Rusko anebo my na Západě.
A proč se vlastně obávat státu, který není schopen dosáhnout ani svých dílčích cílů v regionálním konfliktu na východě a jihu Ukrajiny. Ty dílčí cíle spočívají v dobytí čtyř provincií na východě a jihu Ukrajiny, které jsou obývány především ruským obyvatelstvem. Nedomnívám se, že Rusko má zájem o cokoliv jiného. Kromě toho to vypadá, že této války má také plné zuby a bude potřebovat nějaký čas na obnovení svých sil. To ale neznamená, že by se poté vrhalo bezmyšlenkovitě do dalšího válečného konfliktu. Zdá se, že svět nové vlády Andreje Babiše a svět koterie, která se vytvořila kolem prezidenta Pavla, jsou dva rozdílné světy. A to může vytvářet značné problémy. Prezident bude nepochybně klást nášlapné miny nové vládě… A uvidíme, zda to zkusí již při jmenování nových ministrů.
Také nominace prezidenta na státní vyznamenání, respektive jeho rozhodnutí o státních vyznamenáních a jejich udělení, je opravdu v některých směrech kontroverzní. Je to především udělení ocenění náčelníkovi generálního štábu Řehkovi a také bezpečnostnímu poradci vlády Pojarovi. Zejména funkce bezpečnostního poradce vlády byla funkcí o ničem. Byla to jenom sinekura, která byla vytvořena pro Pojara osobně. Dostávat kromě platu za výkon zbytečné funkce ještě státní vyznamenání, to už je pro stát opravdu velký luxus.
Jiří Paroubek