Vždycky to tak bylo – minimálně po 2. světové válce. Nejdříve Evropa, ta západní, vzhlížela ke Spojeným státům, ta východní k Sovětskému svazu.
Po trapných komediálních představeních z přelomu 80. a 90. let minulého století se i ta východní Evropa bez respektu k vlastní historii připnula ke Spojeným státům a Evropa tehdy už jako kompaktní celek jednotně vyznávala lásku Bílému domu, popírajíc samu sebe, resp. své typicky evropské historické kořeny. Po zahájení kremelské SVO Evropa svoji lesbickou, perverzní lásku k Bidenově Americe ještě víc upevnila. Abych tak řekl, válela se s ní v posteli jak ta nejodpornější děvka, a zejména Evropa nedělala v podstatě nic jiného, než si ty postelové hrátky s Amerikou užívala, až z těch orgasmů přestala racionálně uvažovat a především klasicky pracovat.
Další výrazná změna v orientaci, či spíše neorientaci, nastala po druhém nástupu Trumpa do White House. Donald se z důvodů, které jsme tu mnohokrát rozebírali, postupně otočil k Evropě zády, tepe Brusel při každé příležitosti, v podtextu zřetelně odmítá NATO, odmítá se jakkoli podílet na obraně Evropy, Ukrajiny. Vidle do hnoje se nezaboří hlouběji, než tenhle Trumpův postoj k Evropské unii. A protože Brusel a oficiální média nechtějí/nemohou z vyjetých kolejí cuknout, setrvávají na svém i navzdory o 180 stupňů odlišnému postoji USA k Rusku, Číně, Venezuele, Grónsku, Ukrajině, budoucnosti NATO a EU, migraci, Pfizeru atd., apod.
Co z toho plyne? Že historicky poprvé od roku 1945 nemá Evropa svůj/své vzory. Brusel, mainstream a vládnoucí figurky v členských zemích EU (aspoň trochu krom Slovenska a Maďarska, příp. Srbska) se nyní odklánějí také od Spojených států – takto se ocitají sami v hlubokém temném lese, kde kol dokola vyjí vlci – obrazně řečeno. Evropský establishment se v takové situaci, kterou si samozřejmě způsobil sám, ocitá vůbec poprvé a je totálně zmatený, ba co více – bezradný, nadto agresivnější. Snad i tuší, že ti vlci si na něm brzy pošmáknou…, možná ten primitivní, prodejný, bezcharakterní a zákeřný establishment sežerou zaživa jejich vlastní občané, kdo ví.
Podstata toho je, že do té osamocenosti se Brusel dostal výhradně vlastní vinou, že od Evropy teď velmoci dávají ruce pryč, je pouze a jen vina EU, když všichni tihle nacističtí pohrobci cíleně zavedli starý kontinent, jenž v dostatečném množství a kvalitě nevlastní žádné (!!!) strategické zdroje, na mizinu. Stejně jako během druhé války většina evropských »národních« vlád zaprodala své země = Evropu Třetí říši. Tehdy »jen« zaprodaly, dneska je však už totálně zlikvidovaly – »národní« vlády své země.
Jsem toho názoru, že kdyby v roce 1945 Stalin odmítl Jaltu a Postupim a obsadil celou Evropu, minimálně morální právo ve vztahu k 26 miliónům mrtvých občanů SSSR by k tomu měl, žili bychom dnes v míru a spokojenosti. Kdyby tak šel vrátit čas…
Dušan Sedlák
PS: Sice vnímám zednářské pozadí, avšak i přesto nikdy nepochopím, jak Stalin mohl v Jaltě a Postupimi zasednout k jednomu stolu s takovými gaunery, jakými bezesporu byli Roosevelt, Truman a Churchill. Je mi vcelku jedno, kdo a jak na to nahlíží, ale historická pravda jest jediná – že totiž JEDINÝM VÍTĚZEM 2. světové války byl Sovětský svaz. I na tomto příkladu vidíme, jak to či ono dopadne, když se nerespektuje elementární historická pravda.
Sedláku, já vás celkem chápu. Cítit se všude obklopen nacistickými pohrobky a zednářskými gaunery, mezi něž řadíte i Masaryka a Beneše, to není jen tak, to vás muselo zákonitě psychicky poznamenat. Proto vám doporučuji, co nejdříve navštívit nejbližší psychiatrickou ambulanci a poradit se s odborníkem. Jinak by se u vás mohla rozvinout paranoia, ze které by už nebylo návratu.