Ernesto »el Che«. Co nedomýšlet…?

9. října 1967 byl tajně, údajně ranou do týlu, popraven na příkaz samotného tehdejšího prezidenta Bolívie René Barrientose bolívijským vojákem Mario Teránem Ernesto Che Guevara. Byl zakopán s několika druhy na neznámém místě a do světa se následně dostala zpráva, že padl v boji. Proč však tolik tajností s jeho popravou? Mnohem později otevřeli společný hrob a identifikovali pozůstatky. Jeho tělu chyběly ruce. Proč? Kdy mu je zfanatizovaná horda vojáků oddělila od těla? Ne, nechce se domýšlet.

Smrt z mnoha lidí dělá mučedníky nebo idoly hodné následování. Stalo se to i v případě Guevary. Mladí revolučně naladění lidé se stále hlásí k jeho odkazu, i když neberou zbraň do ruky. Ten odkaz totiž není jen v gerilové válce, ale především v myšlenkách, které vyjadřují touhu po spravedlivém sociálním světě. Ty jsou stále živé, i když uměle poníženy, znevažovány, se nedostávají k sluchu těch, pro které by byly osvobozením. Pro jejich naplnění Guevara obětoval postavení, ale i osobní štěstí, život v míru a klidu, jež mu nabídla jeho nová vlast. Posmrtně se tedy stal symbolem, i když násilí převratu se změnilo v kulturní a společenské vzpoury a odmítání toho, co nabízí globální svět.

Ernesto se v roce 1928 narodil v Argentině, do rodiny, v níž se nemusel bát budoucnosti. Vystudoval medicínu. V době studií projel na motorce Jižní Amerikou, přičemž poznal hrůznou bídu obyčejných lidí. Proto se stal podporovatelem guatemalských reforem prezidenta Arbenze, jež nakonec skončily pučem zorganizovaným americkou CIA a v zemi začala vládnout proamerická junta, která Arbenzův pokus o vyvlastnění půdy a přidělení jí bezzemkům ihned zrušila. Americká United Fruits, jejímiž akcionáři byli i bratři Dullesové (jeden byl ministr zahraničí, druhý šéf CIA) tak dál vlastnila zdejší plantáže. Mimochodem Arbenz po svém svržení strávil určitou dobu v Československu.

Mladého Ernesta tak dostihlo zklamání a upevnilo jeho nenávist k všemocnému kapitálu, který neumožňoval lidem alespoň trochu slušný život a potlačoval každý pokus o změnu. V té době se v Mexiku setkal s mladým kubánským právníkem Fidelem Castrem a jeho druhy, kteří se rozhodli svrhnout tamějšího diktátora Batistu. Postavil se po jejich bok a na palubě jachty Granma zamířil na Kubu, kde se postupně vypracoval až do vedení hnutí »barbudos« (bradatí). S nimi nakonec Kubu za celonárodní podpory také osvobodili. Guevara se stal ovšem nejen komandantem, ale mimo jiné i ministrem hospodářství a dokonce šéfem kubánské Národní banky, jež stabilizovala zdejší měnu. Tak básník, diplomat, spisovatel, voják, lékař Guevara mohl uplatnit i svůj další talent. Za jeho vedení se uskutečnily mnohé sociální reformy, zvýšila se vzdělanost a Kuba přestala být pouhým »cukrovým a doutníkovým« přívažkem Spojených států (jeden čas byl jeho poradcem Valtr Komárek). Nepomíjím ani jeho úlohu při porážce kontras v Zátoce sviní, ani v období »kubánské raketové krize«, při níž sehrál také jednu z vůdčích úloh.

V té době se už začal projevovat jistý rozpor mezi socialistickým východem a Guevarovým revolučním přesvědčením, názorem, že kapitál nikdy nepřipustí předání svých pozic demokratickou cestou, že jen ozbrojený boj může změnit svět. Proto překvapivě v roce 1965 Kubu opouští a poté se snaží roznítit protikoloniální válku v Kongu-Kinshase (dnešní Demokratická republika Kongo), aby se nakonec přesunul ke gerilovým jednotkám v Bolívii. V mezidobí strávil krátký čas i v Československu. Ani zdejší političtí představitelé ho však nedokázali přesvědčit, že cestou ke skutečné sociální svobodě není jen ozbrojený boj, který by vedl ke světové revoluci.

Guevaru jeho snílkovský názor stál život. Bolívijští představitelé úzce spolupracující se CIA se ovšem mýlili, když předpokládali, že se takto na jeho jméno, jeho názory, zapomene. Nezapomnělo se. Guevara je stále přitažlivý pro mladé, kteří by chtěli měnit svět. Jen jeho způsob, jak toho dosáhnout, je minulostí anebo jeho doba, kdy se problémy řešily zbraněmi, nenávratně zmizela. Ale je to opravdu tak anebo si to jen namlouváme?

Dnes jsou ostatky lékaře a revolucionáře Guevary uloženy v Mausoleo del Che Guevara na Kubě, kam byly převezeny z Bolívie.

Jaroslav Kojzar