Jedním z hlavních důvodů prudce rostoucích cen elektřiny, které přirozeně zdražují i další zboží, protože stoupají náklady na jeho výrobu, distribuci i prodej, je podřízení se evropskému energetickému trhu, potažmo německé energetické politice. Není totiž žádným tajemstvím, že tuzemská energetika je především díky vybudování jaderných elektráren, jež nyní v Německu likvidují, schopen produkovat elektřinu mnohem levněji. Leč naše ceny se odvíjejí od cen na lipské burze.
Meziroční růst spotřebitelských cen je i díky tomu u nás dnes nejvyšší od prosince 1993. Inflace v dubnu zrychlila na 14,2 procenta z březnových 12,7 % a rozhodně ještě neřekla poslední slovo. Například v nákladech na bydlení zdražila elektřina meziročně o 30,1 %, zemní plyn o 44,2 %, tuhá paliva o 24,1 % a teplo a teplá voda o 17,5 %.
Přes tato fakta výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost a programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák, jehož si jako ideového obhájce nečinnosti současné české vlády pozval do svých neoliberalisticky a eurohujersky laděných »Otázek« moderátor Václav Moravec, důrazně varoval před odstřižením se od evropského trhu s elektřinou. Prý potřebujeme evropskou solidaritu nejen v elektřině, ale i v plynu nebo v dodávkách ropy. Argumentoval také tím, že Evropa v minulém desetiletí ušetřila 34 miliard eur (asi 840 miliard korun) právě díky společnému evropskému obchodování s elektřinou. Nějak se přitom ale vyhnul otázce, co konkrétně »ušetřila« Česká republika…
Stát by se podle něj měl místo toho v nejbližších letech zaměřit na renovace budov, úspory energie a budování obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů energie. Rada nad zlato, samozřejmě je třeba se tímto směrem ubírat, jenže to je běh na hodně dlouhou trať a přinese efekt, a to jen dílčí, až v dlouhodobém horizontu. Co ale teď.
Bývalý vládní zmocněnec pro jadernou energetiku a bývalý generální ředitel ČEZ Jaroslav Míl v diskusi řešení naznačil. Česká vláda by především měla podpořit návrh zemí jako Francie, Řecko, Španělsko a Itálie, aby se ceny elektrické energie odvíjely od nákladů výrobního energetického mixu v dané zemi. Na efekt takového řešení by se nemuselo čekat dlouho, zálohy za elektřinu by se díky tomu mohly začít snižovat třeba již na podzim.
Zároveň podpora návrhu zmíněných zemí jen stěží ohrozí unijní »solidaritu« vůči nám v dodávkách ropy a plynu, protože jej vznesli v podstatě vlivní členové EU.
Žel, od současné české vlády se zcela určitě takového kroku nedočkáme. Společný trh a zájmy Evropy, zejména unijního lídra Německa, jsou pro ni bezkonkurenčně hlavní prioritou. Potřeby obyvatel země, které vládne, jsou až daleko, daleko vzadu.
Ivan Cinka