Tím prvním jménem, které uvedu, je Antonín Kinský, donedávna skvělý brankář fotbalové Slavie a nyní strážce branky slavného anglického klubu Tottenham Hotspur.
Ještě před rokem a půl nebyl A. Kinský ani ligovým brankářem. Prošel druholigovými štacemi ve Vlašimi a Vyškově, pak jej Slavia, jejímž kmenovým hráčem v té době byl, dala na roční hostování do ligových Pardubic. Až v druhé polovině svého působení v Pardubicích přesvědčil Kinský trenéra Slavie Trpišovského, že je to muž pro Slavii. A upřímně, často se stává, že něco špatné je také pro něco dobré. Když se na mistrovství Evropy zranil brankář Slavie a první brankář národního mužstva Staněk, otevřela se Kinskému cesta zpět do branky Slavie. Všichni počítali s tím, že je to jen na přechodnou dobu. Tedy zhruba na půl roku, nežli se těžce zraněný Staněk zotaví a zrehabilituje. Kinský ale chytil příležitost za pačesy. Je faktem, že obrana Slavie a vůbec její obranná hra jsou vynikající a srovnatelné s nejlepšími dvaceti či třiceti evropskými kluby. Brankář nemá mnoho příležitostí k vyniknutí. Ale obránci Slavie hrají poněkud riskantně, zapojují se do útoků a soupeři se tak často dostávají s obránci Slavie do souboje jeden na jednoho. A to je vždycky pro branku nebezpečné. Kinský musel v ligových zápasech Slavie, ale také v zápasech Evropské ligy, řešit spíše nežli stálý tlak soupeře – tomu Slavia nebyla vlastně celou polovinu soutěže nikým podrobena – rychlé protiútoky soupeře a jednotlivé šance. V tom Kinský plně obstál. Ve dvanácti ligových zápasech nedostal za podzimní půl sezónu gól a v Evropské lize obdržel jenom několik gólů. Prostě, úspěšný mladý muž s hlavou dobře nastavenou a vynikajícím rodinným zázemím, které mu vytváří podmínky pro to, aby byl lepší a stále lepší. Abych nezapomněl, rodiče dohlédli také na to, aby se dostal ve svých 21 letech na výtečnou úroveň znalosti anglického jazyka.
Jeho přestup do anglického klubu se odehrál během několika málo dní. Slavia obdrží přes 400 milionů Kč v jedné splátce a další desítky milionů v bonusech. Můžeme říci, že přestupem Kinského byl také Slavií stanoven určitý benchmark pro cenovky příštích prodejů vysoce talentovaných mladých českých hráčů. Slavia se dokonce dostala, řekl bych, do lepší situace, pokud jde o bonitu prodeje, než dlouhodobě ve střední a východní Evropě nejúspěšnější Dinamo Záhřeb. Tedy, příští přestupy mladých hráčů, především ze Slavie a je jen otázka času, kdy se do podobné situace dostane Sparta, budou v jiných cenových relacích nežli dosud. A samozřejmě, že peníze půjdou do mládežnického fotbalu, na nákupy talentovaných hráčů mj. z Česka, což posílí ekonomiku dalších českých klubů. Ale to je jenom jedna stránka věci, ta důležitější je ta sportovní. Kinský nastoupil v utkání za Spurs pouze po dvoudenním tréninku s tímto mužstvem proti momentálně nejlepšímu fotbalovému klubu světa FC Liverpool. Jestli něčím Kinský udivil 60 tisíc diváků na stadionu a další miliony televizních diváků, tak to byl jeho klid a přesnost při rozehrávce. Podle statistiky bylo přes 70 % jeho přihrávek přesných. Někdy to byly přihrávky riskantní, ale ani v jednom případě nevytvořil situaci, která by ohrozila konečný výsledek jeho nového týmu. Naopak, v závěru utkání, v jeho prodloužení Kinský vytáhl gólovou střelu z bezprostřední blízkosti a jeho tým také díky jeho výkonu nad Liverpoolem zvítězil vcelku senzačně 1:0. Kinský nemusí být ve všech zápasech tak úspěšný, jako v tomto zápase, kdy se mu podařilo takto zorganizovat hru obrany (mimochodem jednalo se spíše o náhradníky obránců ze základní sestavy) a to tak, že Liverpool si nevytvořil tolik gólových šancí, jak je zvyklý. Důležitým faktorem úspěchu Kinského, který svým výkonem, aniž bych chtěl věci přehánět, doslova oslnil fanoušky svého nového klubu, byla také Kinského výtečná angličtina. Bez dokonalé znalosti angličtiny, a to i fotbalové terminologie, by Kinský nemohl být tak úspěšný. Ukazuje se, že mladý sportovec, který udělá všechno pro svůj sportovní růst a kariéru, má talent a také trochu štěstí, se může i ve velmi mladém věku propracovat, na vynikající sportovní úroveň, která mu zajistí skvělý kariérní růst.
V našem národním hokejovém týmu do dvaceti let bylo několik vynikajících hráčů, kteří se vyrovnali těm nejlepším hráčům týmů ze světové špičky ve své věkové kategorii, tedy Američanům, Finům, Švédům a Kanaďanům. A mezi nimi zřejmě nejzářivější hvězdou je Eduard Šalé. Nerad bych také zapomněl na jeho výtečného kolegu Štancla, nejlepšího střelce šampionátu a člena All stars týmu mistrovství. Tito dva hráči obstarali podstatnou část gólové nadílky našim soupeřům, a to i těm nejlepším.
Nicméně Šalé je jedinečný v tom, že byl na třech juniorských šampionátech za sebou členem týmů, které získaly medaile. Po dlouhých letech, kdy nastala změna, pokud jde o schopnost našeho týmu na šampionátu uspět. V těch předcházejících nejméně deseti letech naše juniorské týmy vesměs plnily úlohu užitečných sparing partnerů těch nejlepších světových týmů a na světovou špičku prostě neměli.
Eduard Šalé měl na svém dresu číslo 12. A protože vyšel z brněnské Komety, musí vědět, že dvanáctku na dresu jak třináctinásobného mistra republiky, brněnské Komety, tak i národního týmu dlouhá léta nosil fenomenální a ve své době nedostižný Vlastimil Bubník. Přihlásit se k takovému číslu vyžaduje jistou odvahu a určitě to od Šalého nebyl náhodný výběr. Kromě toho tento mladý muž pochází z hokejové rodiny, kdy jeho děda S. Bartoň byl spoluhráčem Vlasty Bubníka a to jak v Kometě, tak v národním mužstvu. A později byl také úspěšným trenérem. Již na předchozích mistrovstvích světa nešlo Šalého přehlédnout. Ale tentokrát na MS v Kanadě plnil klíčovou roli. Byl kapitánem týmu. A jako takový se nebál vzít na sebe, když bylo potřeba, odpovědnost. V utkáních MS patřil vždy k našim nejlepším hráčům. Byl hráčem, na kterého si soupeři museli dávat pozor. V mezihře není Šalé tak viditelný, jako jeho někteří spoluhráči, např. Galvas či Jiříček. Ale o to je efektivnější v práci pro tým. A to právě tím, že dává důležité a někdy nečekané góly.
Přitom je to svým vzhledem i postavou stále ještě spíš kluk, na rozdíl od Štancla nebo Jecha, kteří už dneska mají ve svém juniorském věku chlapské postavy. Pokud ale na sobě bude Šalé pracovat, aby získal svalovou hmotu, aby zesílil, aby byl robustnější, zvýší se ještě brizance jeho hry.
Šalé dal ty nejdůležitější góly ze všech. Penaltová přestřelka po skončení prodloužení utkání Česka se Švédskem o bronzové medaile skončila ve 14. kole právě střelou Šalého. Byl to už druhý gól v řadě, neboť Šalé zařídil, že se mu podařilo vyrovnat ve 13. kole penaltového rozstřelu skóre po předchozím gólovém úspěchu švédského juniora. A protože Švédové už měli z našeho brankáře Hrabala viditelně komplex, dostal v tom následujícím trestném střílení příležitost Šalé a rozhodl zápas úspěšným blafákem. Měl pevné nervy a také štěstí.
Přál bych všem našim chlapcům, kteří hráli na tomto mistrovství světa, i když velká část z nich tam představovala spíše kvalitní nosiče vody, ale nic nezkazila, aby byli úspěšní ve svých hokejových kariérách. Ale obávám se, že i v hokeji platí, že je hodně povolaných, ale jen málo vyvolených. A mezi ty vyvolené by mohl patřit E. Šalé, neboť úspěch na šampionátu juniorů bude spojován, do značné míry s jeho jménem. Má velkou šanci si brzo vybojovat účast v nejlepší lize světa, v NHL. Musí ale pokračovat v tom, co dělal dosud. Pracovat na sobě, odstraňovat své slabiny, posílit svalovou hmotu a pak může být opravdu skvělým hráčem i na úrovni dospělého hokeje. Myslím, že už dnes by se neztratil v národním hokejovém mužstvu dospělých.
Jiří Paroubek