Po velvyslanci Spojených států v České republice se zapojil do nátlaku na českou vládu také velvyslanec Spojených států při NATO. Česká republika prý nevydává dostatečné prostředky na zbrojení. A nad těmito útoky parlamentní opozice jásá. Stejně tak mainstreamová média vytvářejí tlak na Babišovu vládu, aby se podvolila »spravedlivým« americkým požadavkům. Ty prý byly dohodnuty (oněch 5 % vojenských výdajů z HDP) na summitu NATO v minulém roce, kde ovšem s tímto požadavkem Donalda Trumpa souhlasil ještě kabinet Petra Fialy. A jeho prodlouženou rukou na zmíněném summitu se stal prezident Petr Pavel.
Na reálných číslech si ukažme, jak je požadavek Spojených států inspirovaný zbrojařskými koncerny této nejmocnější země Západu vlastně nepřijatelný, nerealistický a vlastně nemorální. Oceňuji klid premiéra Babiše a také dalších členů jeho vlády, kteří hovoří o tom, že republika může dát na zbrojení jen tolik, kolik je reálné dát. A ne víc, než jsou její ekonomické možnosti.
Demonstrujme si celou absurdní situaci na skutečných číslech. V minulém roce byly příjmy státního rozpočtu necelých 2100 miliard korun. Celkem jednoduchým propočtem z objemu ročního hrubého domácího produktu se dá spočítat, že 1 % z HDP bylo v minulém roce zhruba 80 miliard korun. To znamená, že 5% požadavek na zbrojení, včetně souvisejících výdajů by znamenal vynaložit částku cca 400 miliard korun.
Pokud se podíváme na celou věc nezaujatě, tak bychom téměř každou pátou korunu z vytvořených příjmů českého státního rozpočtu museli dávat na zbrojení a související výdaje. Bláboly o tom, že přece 1,5 % z oněch 5 % půjde na jiné výdaje, například na výstavbu dopravní infrastruktury (zesilování mostních konstrukcí, prodlužování přistávacích letištních drah a podobně), které souvisí s posilováním obranyschopnosti státu, jsou jen takovou lehkou slovní hříčkou. Ani tyto výdaje, stejně tak jako další 3,5 %, nebudou moci být použity na školství, zdravotnictví, v sociální oblasti, na rozvoj dopravní infrastruktury (tedy kromě posilování nosnosti mostů pro potřeby těžkých německých tanků Leopard), ale třeba také na kulturu, na rozvoj vědy a tak dále a tak dále. Ale samozřejmě také na platy hasičů, policistů, lékařů ve veřejných nemocnicích, zdravotních sester tamtéž a zaměstnanců celého veřejného sektoru. A v neposlední řadě by nebyl dostatek peněz pro naše důchodce. Pro jejich trvale se rozrůstající »armádu«. A čím více vzroste hrubý domácí produkt, tím vyšší by byly výdaje státního rozpočtu na obranu. To chceme? To přece nikdo soudný nemůže chtít. Že se v této věci nevlastenecky chová parlamentní opozice, to opravdu nelze pochopit. To, že mainstreamová média umožňují zveřejňování jenom těch jedině správných názorů podporujících zvyšování vojenských výdajů, je vlastně nechutné.
Donald Trump hájí zájmy amerických zbrojařů, což je vlastně vcelku pochopitelné a logické. Předpokládám, že vláda čeká na ukončení konfliktu na Ukrajině a jakmile k jeho ukončení dojde a dojde k mírovému uspořádání vztahů Západu a Ruska (tedy především Spojených států a Ruska), nebude již důvod k tomu, aby se dále zvyšovala disproporce mezi výdaji evropských zemí NATO a Ruska. Již dnes je tato disparita zhruba 3 ku 1 ve prospěch evropských zemí NATO. Jak vysoké násobky vojenských výdajů Ruska bychom měli v evropských státech NATO vlastně mít, aby vojensko-průmyslový komplex především Spojených států byl spokojen? To, že dovozy drahých zbraní a zbraňových systémů z USA, ze Švédska, Německa či odjinud zhoršují obchodní bilanci, a tedy snižují HDP, je jasné. Ze země by tak odplývaly ohromné prostředky do mnohem bohatších zemí, pod nevěrohodným požadavkem, že je potřeba dále posílit naši obranu. Proti komu vlastně? Proti Rusku přece máme mnohonásobnou převahu a potenciál. A Čína je daleko a je vůbec otázka, zda je potřeba se Čínské lidové republiky s ohledem na její celkově neagresivní politiku, kterou provádí ve světě, obávat.
Připomenu ještě, že miliardy korun, které by měly odplynout z České republiky do mnohem bohatších zemí Západu z titulu zbrojních výdajů a dodávek zbraní z těchto zemí, nejsou jedinými výdaji, které jdou z České republiky především do vyspělých zemí Západu. Každoročně převádíme z českých dceřiných firem zahraničních společností na účty těchto mateřských společností v zahraničí přes 300 miliard korun. Seriózní ekonomové odhadují, že další sta miliardy korun odcházejí z republiky v rámci mezipodnikových operací a převodů charakteru služeb poskytovaných mateřskou společností jejich dceřiným společnostem v Česku. V této souvislosti se hovoří o částce až 500 miliard korun ročně.
Spočtěme všechny tyto sumy a zjistíme, že Česko by se tak stalo novodobou kolonií a nepochybuji, že podobně jsou na tom i další země střední a východní Evropy. A především pak ve prospěch vyspělejší části západních států. Tímto způsobem bychom vlastně nedokázali nikdy vyrovnat zaostávání České republiky za jádrem států Evropské unie, její nejvyspělejší částí. Ani pokud jde o technologickou úroveň hospodářství a už vůbec ne, pokud jde o životní úroveň českých lidí. Tedy naprosté většiny z nich…
Jiří Paroubek