Jsou to hrobaři českého hokeje – všichni ti Hadamczikové, Zárubové, Hostákové, Antošové… Když se dívám na zápas jakéhokoli nároďáku, vypínám zvuk, resp. Zárubu. Třeba Jílek nebo Zamazal mně nevadí. Záruba mě irituje. Před jeho bezkonkurenčními znalostmi smekám, naopak z jeho neobjektivnosti mi je zle.
Fajn, super fajn, Češi jsou na MS juniorů v semifinále. Gratulace obrovská. Chybí mně však nevyřčená podstata. Podívejte se na soupisku Augustova týmu. Kolik v ní je hráčů z české juniorské extraligy? Ani jeden. Proč pak tato soutěž, kolem níž jsou pořád nějaké dohady, vůbec existuje, když není tím, kvůli čemu by existovat měla – totiž hlavním dodavatelem hokejistů pro reprezentační dvacítku. Ani jeden z první desítky kanadského bodování se v nominaci neobjevil. Jsou snad ti borci, co trefují černou gumu venku, tak výrazně lepší? Samozřejmě, že ano. V Česku hokejoví talenti nepochybně jsou, avšak výchovný a tréninkový systém, postavený z velké části na klientelismu a ochotě rodičů platit si herní vytížení svých synů bez ohledu na schopnosti, je jednoznačně zabíjí. Nepříliš zjednodušeně řečeno – nemáš peníze, tvůj kluk si nezahraje – talent není podstatný. Tečka. Proto logicky každý, kdo to má v hlavě srovnané a kdo chce v hokeji něco dokázat, prchá z českých ledů ven. Čím dříve, tím lépe. Myslíte, že Pasta by byl dneska tím bostonských Pastou, kdyby v patnácti neodešel do Švédska? Nebyl, ani omylem, to mi věřte.
Proč o tom, vy Zárubové, Hostákové, Pospíšilové, Antošové MLČÍTE? Myslíte si, pane Zárubo, že vaše pozérské řvaní po každé střele od červené a každé povedené přihrávce v obranné třetině, jako by ony byly těmi vítěznými ve finále MS, českému hokeji pomůže? Statistický fachman jste. Vyjadřovací ekvilibrista rovněž. Komentátor s nálepkou Pan s velkým P také. Ale schází vám to nejpodstatnější – SOUDNOST. Ujmu se jí za vás já. Té soudnosti.
Pročež děkuji aspoň takhle na dálku všem kanadským, americkým, švédským a finským juniorským týmům a jejich trenérům, že z našich českých kluků dělají fakt dobré hokejisty, kteří pak spolu umí porazit i Američany, i Kanaďany. A vám, které tu od prvního řádku tohoto textu jmenuji, doporučím jedno jediné – dejte už českému hokeji pokoj. I vaší vinou, vaší absolutní nesoudností, jsou naši talenti odkázáni na hokejovou emigraci. V opačném případě je v osmnácti, devatenácti čeká buď konec kariéry nebo nějaký Vsetín, Zlín, Benátky, v lepším případě šestiminutový ice time ve čtvrté lajně někde v Budějkách, Litvajzu apod. Děkuji, odejděte.
Martin Kalous