Druhý po Trumpovi

Volodymyr Zelenský označil žádost o zprovoznění ropovodu Družba Evropskou unií za vydírání. Tím vlastně odmítl poníženou supliku EU, aby si na místě, tj. přímo na Ukrajině, ověřila, jak to s jeho poškozením bylo a kdo ho vlastně poškodil. Nejde ovšem jen o ropovod. Moc málo věcí známe a ještě víc jich nám má zůstat utajeno. Mohlo by to znamenat třeba i změnu pohledu na východní válku.

Dodnes třeba nevíme, nebo jen málo, jak to bylo s oním převozem balíku peněz a zlata přes maďarské území. Jakých peněz, k jakému určení a kdo je vlastně a komu věnoval, když stále platí, že Maďarsko další peníze pro Ukrajinu, pokud nebudou splněny jeho podmínky, blokuje.

Zelenský! Herec, který se cítí druhým mužem světa. První je Trump, s nímž nemá kyjevský šéf nejlepší vztahy. Americký prezident si totiž své myslí o Zelenském. Nebýt evropských lídrů, už dávno by Zelenského zrušil. Co Trump potřeboval, pokud jde o Ukrajinu, to dostal. Smlouva o padesátiprocentním využívání ukrajinských surovin poté, co skončí válka, je cíl, v nějž ani Biden nedoufal. Jenže ta nekončí. Zelenský se zpěčuje ztrátě Donbasu a jeho surovinových nalezišť. Ani Krymu se nechce vzdát, protože, jako kdysi Hitler, věří v zázrak Prozřetelnosti, jež všechno změní. V případě Tisícileté říše skutečně změnila. To je pravda.

Předpověď Pýthie, i když vyslovená jindy a pro výsledek jiné války, se náramně v tomto případě hodí. Tehdy lýdský král Kroisos, jenž chtěl dopředu vědět výsledek své připravované války, se obrátil na delfskou kněžku s žádostí o předpověď. Dozvěděl se: »Překročí-li řeku Halys, zničí velkou říši.« Odpověď si vyložil ve svůj prospěch. Když válka skončila, mohl bilancovat. Opravdu zničil velkou říši, ale nikoli tu, na niž zaútočil, nýbrž svou vlastní. Poučné, že…

Jenže proč právě tuto báj z řecké historie vykládám? Protože Volodymyr Zelenský nám za poslední čtyři léta vyrostl. Poroučí nejen Evropské unii, ale chtěl by poroučet i světu. V neděli totiž nabídl zemím Blízkého východu, že jim pomůže proti íránským dronům. Jen bude chtít, aby mu za to zaplatily a dodaly, co určí. Podobný návrh vzkázal před několika dny i do Berlína. Nebyl však kancléřem Merzem pochopen a byl s díky odmítnut. Němci totiž mají doma už dostatečný problém, který nevědí, jak řešit – silnou muslimskou menšinu, která dokonce volá po zavedení práva šaría, jak jsme mohli spatřit počátkem tohoto týdne na Facebooku. A ještě si do země pozvat ukrajinské vojáky? To bylo i na Merze moc.

Také další nápad vzešlý z kyjevské dílny jsem si přečetl. Prý až skončí válka, budou k dispozici ve velkém množství vycvičení vojáci, kteří by se mohli v zemích Unie stát součástí jednotlivých členských armád, a tak doplnit tamní chybějící stavy. Pochopitelně jde i o důstojnický sbor, protože volní budou také ukrajinští generálové. Tito vojáci by mohli Evropu hájit nejen proti nepříteli zvenčí, ale také zevnitř. Je to skutečně nápad hodný Nobelovy ceny.

Nevím, co v případě ropovodu Družba Brusel udělá. Má páky na Kyjev, tedy peníze a dodávky zbraní a munice. Využije jich? Zdá se, že nikoli. Vytvořili totiž mantru, která vytlačila i dosavadní tradice. Bojuje za nás. Dělá hráz Rusku, které by jinak už bylo snad i v Paříži. V Praze docela jistě. Ukrajina je nedotknutelná. Hodní jsou banderovci, zlotřilci jsou rudoarmějci, kteří k nám přišli v pětačtyřicátém. Pokud jde o Blízký východ, pak zabíjení ze vzduchu je akt míru, jde o humanitární bombardování. Rakety z Íránu naproti tomu jsou aktem násilí a zmaru.

Cítíte ty rozdíly? Necítíte? Volodymyr Zelenský nám je vysvětlí. Je to mocný muž. Zatím ovšem druhý po Trumpovi. Zatím!

Jaroslav Kojzar