Blíží se březen a je třeba vzpomenout, v kontextu konfliktu na Ukrajině, část československého území, která se před rokem 1939 nazývala Podkarpatskou Rusí, dnes jako Zakarpatská Ukrajina neboli Zakarpatí. Bohužel, většina občanů si dneska bývalé území Československa spojuje s Karpatskou Sičí, což je vojenský útvar působící na Ukrajině, který se hlásí k zločinecké organizaci, s níž československá armáda svedla několik úspěšných bitev, leč na celkový vývoj v letech 1938-39 to nemělo žádný vliv.
Dnes si většina občanů ČR tento název spojuje s asi nejznámějším marodérem Filipem Simanem, který dostal povolení od prezidenta republiky účastnit se vojenského konfliktu na Ukrajině. Tento zločinec ukrajinského původu byl dokonce příslušníkem české armády. V této souvislosti bych rád uvedl, že Karpatská Sič, byť je historicky spojována s někdejším územím Československa, vznikla a byla formována ze zločinců, kteří z tehdejší polské Haliče pod tlakem bezpečnostních orgánů utíkali na Podkarpatskou Rus.
Historičtí obyvatelé Podkarpatské Rusi, dnes Zakarpatští Rusíni, se od této zločinecké organizace naprosto distancovali, a stejně tak se dnes drtivá většina Rusínů distancuje od zločinců v Kyjevě. Podkarpatským Rusínům je za přispění české vlády a bruselského establishmentu upírána jejich národní identita, což v kontextu žvástů o právech na sebeurčení, jimiž nás zde krmí EU, vyznívá velmi tristně.
Ze strany Kyjeva jsou označováni jako Ukrajinci, což se i z hlediska historie tohoto etnika nezakládá na pravdě. Zatímco Unie financuje projekty, kde zdůrazňuje etnickou různorodost národů v EU, a podporuje dokonce i Moravany, práva Rusínů jsou flagrantně pošlapávána a jejich kulturní svébytnost je v součinnosti s kyjevskou juntou cíleně upozaďována. Je velice smutné, že ČR se vědomě na tomto zločinném jednání podílí, ač z historického hlediska je naprosto nezpochybnitelné, že občané rusínské národnosti zachovávali v krizových letech 1938-39 poté, co bylo Československo okleštěno o Sudety, loajalitu Československé republice – a to větší než samotní občané Čech a Moravy, kteří svým postojem přispěli k vytvoření Protektorátu Böhmen und Mähren. Svou loajalitu Rusíni osvědčili i v řadách Svobodovy armády, kdy platili za naši svobodu vlastní krví, a jediná »odměna«, které se dočkali, byl naprosto macešský přístup Československé republiky po roce 1945. A česká vláda po rozpadu federace tuto skutečnost dovedla do naprosté tragikomedie, kdy hlavní roli hraje Fialův kabinet. Za přispění minimálně 50 procent občanů České republiky tuto zradu dovršil tím, že potomky občanů 1. republiky cíleně žene na jatka války za tzv. Ukrajinu, s níž se drtivá většina Rusínů nikdy neztotožnila.
Mně osobně je velká hanba za národ, jehož jsem příslušníkem, protože toto chování vůči obyvatelům Podkarpatské Rusi – nebo Zakarpatí, jak kdo chce – pokládám historicky za mimořádný mravní úpadek národa Čechů, Moravanů a Slezanů.
Luděk Růžička, právník a publicista
Konečně si někdo té problematiky Rusínů všiml!!!