Propustíme lidi z České pošty (ČP) a nabereme Ukrajince do výroby tolik potřebné munice. Ne pro nás, pro Volodomyra I. Kyjevského. Obojí je totiž sólo ve hře, já to jen sloučila v souvislost. A ty prázdnotou zívající (bývalé) prostory České pošty abychom snad přeměnili např. ve sklady střelného prachu. Bude ho zapotřebí hafo. Ono se totiž má k 1. červenci zrušit až 300 poboček ČP, hlavně ve větších městech. A propustit tisíce zaměstnanců (vedení ČP odhaduje jejich počet až na čtyři tisíce).
Za prvním stojí vnitro s Rakušanem, do jehož gesce toto svinstvo spadá, za tím druhým Hrad s Pavlem. Ten se o tom rozvášnil v rozhovoru pro deník Süddeutsche Zeitung.
»Česko podle Pavla už Ukrajině dodalo, co mohlo. Jisté možnosti vidí ještě v protivzdušné obraně a v munici, pro kterou má Česko výrobní kapacity. S její produkcí ale může být problém kvůli nedostatku pracovníků a současné nízké nezaměstnanosti. ‚Pracovní síla se tady těžko hledá. Možnosti ale existují, třeba v podobě pracovníků z Ukrajiny,‘« citují z onoho Befragungu novou Hlavu novinky.cz.
Co mohlo, snad ještě nedodalo, pane prezidente… Nadšených, čerstvých kanónenfutrů pro ruská děla tu v maskáčích volně běhají milióny kusů, čekajíce jen a jen na mobilizační rozkaz. Namátkou třeba statečný pan europoslanec Tomáš Zdechovský…, zahraniční ministr Barbor Lipavský (renomovaní antropologové podle nejnovější studie seriózně připouštějí, že Jan je ve skutečnosti Barbora Škrlová – viz. Kuřimská kauza, ale to jen na okraj), či předsedkyně Svazu zákopových žen Jana Černochová, mezi přáteli zvaná též krvelačná Madeleine. Jak říkám, těchhle lačných jsou tuny…
Takže ve finále to bude vypadat asi takto: Zdech»l«ovští, Škrlovští a Černochovské nafasují munici, vyrobenou v České republice ukrajinskými brigádníky (HDP strmě roste už teď a deficit státní rozpočtu frčí k nule… – Слава вам, друзі мої!), a sice ze střelného prachu, skladovaného v bývalých prostorech České pošty, a vyrazí na frontu, zatímco svalnatí mužové válečného věku ze země krále Volodymyra I. Kyjevského se budou po Praze prohánět v luxusních bourácích a tisíce propuštěných zaměstnanců ČP chcípat hlady. Tohle je to sloučení v souvislost, které jsem avizovala v úvodu.
Já vůbec ráda souvislosti slučuji. Jistě, Česká pošta je drhnoucí moloch, funkční jako ledvina pacienta, čekajícího na transplantaci. Jenže ČP se té transplantace nedočkala. Naopak – všichni k tomu kompetentní ji po desetiletí nechali »molochovatět«, jistě při plném vědomí, čili úmyslně, aby ji jednoho krásného dne mohli zlikvidovat úplně. Jako všechno tady po roce 1989 (kdybyste náhodou nevěděli, co dalšího – taky byste ještě mohli vytrhat kolejnice – železniční, tramvajové, v metru…, aby bylo z čeho lít kanóny).
Tisíce českých lidí bez mrknutí oka vyhodí na dlažbu a tisíce naberou, dokonce cizích, aby tu vyráběli smrt. Konec konců – nová Hlava XXI (oko, pardon, Ukrajina bere…) se vyjádřila jasně. Čert vezmi poštu, munice je přednější, dokonce nejpřednější.
Jedno polské přísloví říká: »Dobrý člověk se neleká, když vidí šibenici.« Já se nelekám. JÁ určitě ne…
Marie Krejčíková