DIKTÁTOR Putin? Směšné

»Kretén neříká, co si myslí, ale co si chce myslet; mluví jako dobyvatel.« To je Denis Diderot. Napasuji ten jeho výrok na dnešní dobu.

Ruský diktátor Vladimir Putin – jinak mainstream prezidenta RF nenazývá. Diktátor. Úzce to souvisí s tím Diderotovým kreténem v kontextu s celoevropskou protiruskou hysterií. Bývalý náčelník generálního štábu britské armády a polní maršál s titulem Lord, David Richards v rozhovoru pro The Independent řekl: »Ani USA by netolerovaly nasunování čínské armády do Mexika, tedy do sousední země, ale z nějakého důvodu USA a NATO přesně toto dělaly Rusku na Ukrajině. Prostě nasunovaly Rusům pod okna do sousední země vojska NATO. Je to ze strany Západu tudíž pokrytectví, když Rusku na Ukrajině dělá to, co USA by samy nestrpěly, aby jim někdo dělal, totiž u nich pod okny v sousední zemi, třeba v Mexiku.«

Vzhledem ke své novinářské práci čtu hodně, abych byl v obraze. Převážně totální bláboly, ale holt tohle podstupovat musím. Když pominu euroatlantický establishment ze Strakovy akademie (Babišova vláda nebude ničím jiným) a Hradu, ona rádoby vlastenecká opozice je na tom intelektuálně bídně, nemajíc či spíš neumějíc sestavit přesvědčivou a nedobytnou argumentační kostru. Skutečně většinou žasnou, co je ona opozice schopna vypustit do veřejného prostoru a ještě se u toho tvářit, jak jí to pálí a jak to všem nandává.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nejsem schopen nalézt jediný relevantní argument, jenž by posvětil Putina jako diktátora. Ten citovaný Richardsův příměr s USA, Mexikem a čínskou armádou je všeříkající. Přesto se tu jak o závod ječí ze všech stran, že Putin je diktátor, masový vrah a nevím, co ještě dalšího. Chápu, že establishment a média mají toto v popisu práce, nechápu však opozici, lépe »opozici«. Čekat od Babiše či Havlíčka, že oni by se proti výrazu Putin = diktátor jasně vymezili…, nejsem snílek, ale ona to takto nedefinovala ani Konečná, a od ní bych už něco takové očekával. Právě KSČM by dneska více než kdy jindy měla být tím politickým subjektem, který onu nedobytnou argumentační kostru, kterou zmiňuji o pár řádků výše, bude hlasitě deklarovat. Žvanit o neuskutečnitelném referendu – i kdyby se uskutečnilo, jeho výsledek by si euroatlantičtí pancharti sakra pečlivě pohlídali, tudíž by nula od nuly pošla – to bylo asi tak jediné, nač se v předvolební kampani všechno to plané vlastenčení zmohlo. Skončím známým citátem K. H. Borovského: »Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!«

Dušan Sedlák