»Jiné účesy, nový pes i minisukně. Staroměstský orloj po rekonstrukci vypadá jinak, čtyři roky si toho nikdo nevšiml,« informuje 30. května tohoto roku Deník.
»Na Staroměstském orloji visí nová kopie Mánesova kalendária s tvářemi, které by autor originálu nepoznával. Byla zhotovena už během rekonstrukce radnice v roce 2018, ale dosud ji nikdo veřejně nezpochybňoval. Až nyní. Podle odborníků jde o nezdařilé dílo, které ani za kopii označit nelze. Celé to vypadá jako vtípek jejího tvůrce. Jak je možné, že si toho čtyři roky nikdo nevšiml? A kdo za podobu národní kulturní památky nese zodpovědnost?«
Mediální zájem odstartoval minulý týden osmnáctistránkový podnět k přezkumu kopie Mánesova kalendária, který Památkové inspekci ministerstva kultury zaslal Milan Patka z klubu Za starou Prahu s tím, že tato kopie se v mnoha ohledech odchyluje od originálu, a to i v tak zjevných věcech, jako jsou různé obličeje jednotlivých postav. Tolik oficiální informace.
Jak říkávala moje babička, všechno to jde nějak šejdrem… Když může režisérka Alice Nellis na prknech Národního divadla s prominutím zprznit Smetanovu Prodanou nevěstu (jistě jste o té hrůze již slyšeli nebo četli), proč by onen restaurátor nemohl přemalovat Mánesovo kalendárium? Jen tak, z plezíru, co by svobodný umělec. Však přece o nic nejde. Však jen likviduje národní dědictví, a po této činnosti je dnes přece žhavá poptávka.
Svobodná tvorba umělce – tak se tomu přece říká, ne? Na zničeného Mánesa čtyři dlouhé roky nikdo nereagoval. A nereagoval by ani dnes, ani zítra – nikdy, kdyby Milan Patka nesedl k počítači a byv jistě notně rozezlen, nenapsal citovanou stížnost. Možná k ničemu, ale o to přece nejde. Ozval se navzdory vnímané marnosti a já mu aplauduji ve stoje!
Kdybychom měli vice takových nelhostejných Patků, Mánesa ani Smetanu bychom dnes neřešili.
Obecný problém dnešní civilizace je v tom, že nenechá nic na pokoji, že není ochotna přijmout fakt, že některé věci jsou prostě nedotknutelné, že jsou národním kulturním dědictvím a že by si ty své nenechavé pracky měla aspoň na chvíli strčit hluboko do kapes. Nebo i tam… jo. A dlouho nebo radši vůbec je nevytahovat, protože na co sáhnou, to zničí. Často nevratně.
Martin Kalous