DEN, který neměl nastat

Původně jsem měl v úmyslu letošní 17. listopad úplně minout, vyhnout se mu, nepotkat se s ním. S tím před 34 lety. Jako se nechcete vidět s někým, koho nemusíte. Notabene – kdo je vám slizký, odporný, nechutný. Tím vším je mi onen sedmnáctý den předposledního měsíce roku z toho 1989.

Můj postoj zdůvodňuji v titulku, a myslím, že docela trefně – DEN, který neměl nastat. Jenže on nastal a víte proč? Protože jsme se jako národ, stát, republika měli dobře. Takříkajíc samostatně, suverénně, svébytně dobře. Až příliš na to, abychom před kýmkoli museli stát v pozoru, klanět se, zalézat do řitních otvorů a netrpělivě očekávat, zda něco, cokoli a v kvalitě jakékoli, na nás zbude. Tak, jak se tomu děje právě od toho DNE, jenž neměl nastat.

Tehdy jsme se sami uměli uživit. Já vím, nezní to moc vznešeně, ani demokraticky a lidsko-právně, ale oč méně velkohubě to zní, o to větší pravdou ono »samouživení« bylo. Bylo by jí i dnes, kdyby tou pravdou bylo. Není. Dnes se sami neuživíme. Kdyby každá matka-samoživitelka byla jako český stát, byly by ulice hustě osídleny žebrajícími matkami-samoživitelkami. Ony si však nějak poradit musí – aby přežily, poněvadž stát mele z posledního. Proto tu hanbatý ústavní činitel inscenuje tragikomediální frašku s Nutellou. Nikdo, dokonce ani nikdo z jeho obdivovatelů, zatím nedokázal rozšifrovat, na koho-co tím profesor politologie cílil. Jako kdybych člověku s ustřelenou hlavou nabídl šálu, aby mu nenastydnul krk…

Že jsme se tu před oním DNEM, který neměl nastat, měli – s prominutím – jako prasata v žitě, o tom nehodlám diskutovat. Kdyby dnes lid vezdejší jen tušil, co za svinstva si za brutálně vysoký peníze kupuje k snědku, možná by se mu rozsvítilo. Možná. Možná taky ne, to spíš…, neboť přece ti banáni…

Česko je nemocný muž Evropy – napsal před pár dny německý Die Welt. Cituji: »Česká republika je v současnosti skutečným nemocným mužem Evropy. Nejpůsobivějším důkazem toho je, že česká ekonomika je jedinou z 27 ekonomik EU, která se stále plně nezotavila z propadu způsobeného koronavirovou krizí.«

To jen na okraj, jak nás vnímá soused, jenž s tím DNEM, který neměl nastat, má sakra hodně společného (1939 i 1989), neboť sám covid není hlavní příčinou, ale jen vhodnou záminkou (stejně jako Ukrajina) k vysílání signálů, že v Německu mají Nutellu kvalitnější, ve větším balení a levnější a že vláda za nic nemůže, poněvadž přece máme tu demokracii.

Sice jsem chtěl už končit, nicméně narazil jsem ještě na jednu informaci, která se ke DNI, který neměl nastat, hodí jako želízka k Rakušanovi. Novinky.cz píší: »Používání hesla ‚From the river to the sea Palestine will be free‘ (Od řeky k moři Palestina bude svobodná) může být za určitých okolností považováno za trestný čin, uvedlo ve středu ministerstvo vnitra. Policisté se proto budou na demonstracích více zaměřovat na používání sloganu na transparentech či na jeho provolávání. Užití tohoto hesla ‚je v kontextu útoku Hamásu proti Izraeli ze 7. října 2023 problematické a mohlo by naplňovat znaky trestného činu‘, uvedlo ministerstvo vnitra v tiskové zprávě. … Závěr vyplývá ze středeční schůzky, které se účastnili zástupci resortu vnitra, vedení policejního prezidia, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě, Nejvyššího státního zastupitelství a pražského magistrátu.«

Ještě v tom inkvizičním výčtu zúčastněných postrádám například paní Evu Holubovou. Určitě by k tomu taky měla co říct, a hlavně pak z okna zamávat občanstvu… Škoda. Snad příště, až bude něco na Hradě. Právě aby mohla kynout.

Ani rozvedený po pekelném manželství bych se necítil svobodněji než ve svazku s Rakušanovým ministerstvem vnitra. DEN, který neměl nastat, bohužel nastal… Zítra se ožeru do bezvědomí, abych aspoň na chvíli zapomněl.

Martin Kalous