Tuzemský mainstream aktuálně spoluprožívá vzrušení, které ve Spojených státech vyvolává kriminalizace exprezidenta Donalda Trumpa. Je to vděčné divadlo na odvedení pozornosti od důležitějších témat. Cudně tak může pomlčet například o panice, která se tam nyní šíří v souvislosti s něčím, co pro USA představuje skutečně životní nebezpečí. O co kráčí? O množící se »neposlušnost« v části světa, stojící mimo onen »nejdemokratičtější« a »nejsvobodnější« Západ. Přibývá zde totiž zemí, které, považte, dokonce koketují s myšlenkou, že zavrhnou »modlu nejvyšší«, a začnou obchodovat v jiných měnách než v dolarech. To pochopitelně značně znepokojuje mnoho amerických stratégů a ekonomů a v některých amerických kruzích vyvolává doslova zděšení až hysterii.
Není tajemstvím, že dolar jako dominantní platební, zúčtovací a investiční nástroj slouží současně i jako prostředek politického nátlaku a vydírání. Spojené státy využívají svou dolarovou hegemonii jako zbraň, uvalují jednostranné sankce na země, jejichž politika jim není po chuti, a za pomoci své »pružné« měnové politiky, spočívající v tištění USD podle potřeby, vyvážejí své vlastní riskantní aktivity do zbytku světa. Zdá se ale, že stále více zemí už toho má po krk a hledá alternativní cesty.
Připomeňme v té souvislosti, že na systému obchodování se svými měnami se již dříve dohodly Čína a Brazílie a v uplynulém týdnu ho i konkretizovaly. Tyto země budou namísto používání amerického dolaru jako prostředníka provádět obchodní a finanční transakce přímo v čínských jüanech nebo brazilských reálech. Obdobné dohody a další záměry v tomto směru již existují mezi Čínou a Ruskem. K tomu připočítejme také platby za ruské energie v rublech, na které už přistoupila řada států. A dedolarizace světové ekonomiky se šíří dál – obchodovat v místních měnách se nyní rozhodly také Indie a Malajsie.
Prostě vlak se rozjel a těžko ho už něco zastaví. Rozhodně ne nějaké zastrašování, na které se dosud spoléhali v Bílém domě. Zdejší tisková mluvčí Karine Jean-Pierre to nicméně přece jen zkusila: »Jsme hluboce znepokojeni přechodem Brazílie a Číny na národní měny pro vzájemné zúčtování. Jedná se o porušení práv našich občanů, kteří se spoléhají na stabilní dolar na světovém trhu. Amerika nedovolí, aby jí jiné země diktovaly podmínky ve vzájemném obchodě. Chceme upozornit, že porušování práv obyčejných Američanů nezůstane pro tyto země bez následků,« vykřikovala od svého kecátka po ohlášení společných kroků Číny a Brazílie.
Také v tom cítíte tu až neuvěřitelnou demagogii, aroganci a nadřazenost? ‚Koukejte se nám přizpůsobit, nebo uvidíte!‘ Dup! Dup! Dup!
Jenže doba, kdy si ve Washingtonu dupli a všichni se postavili do pozoru, jsou zřejmě ty tam. A tak dnes představitelé »hegemona« jezdí po světě spíše chytat krávu za ocas. A ne a ne dosáhnout – vzpomeňte si, jak loni vypoklonkovali Bidena Saúdi a pochopení nenašel ani v dalších zemích vyvážejících ropu (OPEC).
V uplynulém týdnu to zkusila viceprezidentka Kamala Harrisová zase v Africe. Přijela ale se značným zpožděním, velká část tohoto kontinentu už přijala nabídky skutečně rovnocenné spolupráce z Číny nebo Ruska.
Vztah Afričanů k zámořské mocnosti snad nejlépe vystihují slova zambijského novináře a politika Freda M’membeho, jehož v roce 2000 Mezinárodní tiskový institut jmenoval jedním z hrdinů světové svobody tisku. Agitaci Harrisové, která nijak nevybočovala z běžného amerického poučování »o svobodě a demokracii« všude na světě, komentoval takto: »Země, která svrhla tolik vlád v Africe, která vedla tolik převratů v Africe i v jiných částech světa. Země, která zabila tolik našich vůdců v Africe a dalších částech světa. Vrazi Patrice Lumumby, vrazi Kwame Nkrumaha, vrazi Násira, vrazi Muammara Kaddáfího nás dnes přicházejí poučit o demokracii. Země, která byla vybudována na hrubé síle, na zotročování jiných lidských bytostí, na ponižování Afričanů, na vykořisťování Afričanů, nás dnes přijde učit demokracii. Pokud nemáte úctu k důstojnosti druhých, pokud nemáte úctu k suverenitě jiných zemí, nemůžete tvrdit, že jste ‚zastáncem demokracie‘.«
Donekonečna se prostě lidi oblbovat a ponižovat nenechají. Však i Čechům to jednou dojde…
Ivan Cinka
Diskuze je uzavřena.