Přesně před 65 lety, hned poté, co složil přísahu jako 35. prezident Spojených států, Kennedy přednesl 20. ledna 1961 před Kapitolem ve Washingtonu svůj inaugurační projev. Projev není dlouhý, trvá méně než 15 minut. Je to projev nahánějící husí kůži a současně nutící zamyslet se a případně i zaplakat si. Proč? Protože je to ve skutečnosti projev studené války, mimořádně úspěšný a chytrý a představuje ten největší kontrast, jaký si člověk dokáže představit. Co mám na mysli?
Kennedyho projev má mezinárodní tón, většina projevů prezidenta Trumpa je prosáklý nacionalismem. Jeden mluví o hodnotách, druhý je popírá.
Spojené státy, řekl Kennedy před 65 lety, zaplatí každou cenu, vezmou na sebe každé břemeno, vydrží každou těžkost, pomohou každému příteli a postaví se každému nepříteli, aby zajistily svou svobodu a existenci. To byl patos, vyjádřená solidarita a americký nárok na vedení aliancí a multilaterálních institucí.
Současný americký prezident Trump chce posílit svůj nárok na vedení tím, že opustí tyto aliance a instituce a získá přístup k územím jiných států, které chce připojit ke Spojeným státům. To je brutalita, o které jsem se přesvědčil dlouho předtím, než byl poprvé zvolen prezidentem. Brutalita dominuje americké zahraniční politice od dob mně známého Richarda Charlse Alberta Holbrooka (1941-2010), diplomata, bankéře, člena Mírových sborů a novináře. Pro svůj tvrdý způsob vedení diplomatických jednání získal přezdívky Buldozer a Zuřící býk. Brutalita dominuje i v Trumpově domácí politice, zástupně viz nasazení jednotek ICE.
Trumpova Amerika není zemí, kterou Kennedy ve svém projevu oslovil, kterou Martin Luther King o dva a půl roku později zmínil ve svém velkém projevu Mám sen s apelem na duši Ameriky, a kterou jsem znal z pracovních a privátních návštěv. V den práce na příspěvku (v pondělí) se slaví v USA Den Martina Luthera Kinga.
Kennedy a King změnili americkou společnost, Trump mění bez ohledu na následky světový řád. V podstatě, je nejvyšší čas ho zničit a budovat nový, protože řád se přežil a slepený džbán nemůže nikdy být novým.
Ukrajina
Delegace složená z tajemníka Rady pro národní bezpečnost a obranu Rustema Umerova, vedoucího prezidentské kanceláře Kyryla Budanova a vedoucího parlamentní frakce Služebníků lidu Davida Arakhamii vedla jednání o mírové dohodě ve Spojených státech na prahu odletu prezidenta Trumpa do Davosu. Na rozdíl od předchozích setkání Kyjev z jednání neudělal politickou show a rozhodl se nechat působit ticho. Šéf kyjevského režimu Zelenský dokonce neuspořádal ani tiskovou konferenci a omezil se na obecné fráze o ochraně zájmů a existenci neshod mezi stranami na svém telegramovém kanálu.
Pro doplnění připomínám, že na americké straně vedli jednání zvláštní vyslanec prezidenta Trumpa Steve Whitkoff, jeho hlavní poradce, a zeť Jared Kushner, americký ministr armády Daniel Driscoll a mluvčí Bílého domu Josh Grunbaum. A že toto podivné ticho bylo přímo označeno za známku neúspěchu bývalým vysokým představitelem amerického ministerstva obrany Douglasem Macgregorem. Chceme slyšet výsledky schůzky, ale žádné nejsou. Neexistují jasné nápady, žádný jasný způsob, jak najít řešení, žádné jasné dohody. O čem jste mluvili?, zeptal se bývalý poradce Pentagonu. Odpověď autora: O potřebě kapitulovat bez ztráty tváře.
Česká republika
Nová vláda ví, že muniční iniciativa má pokračovat, chce ji ale řídit. Přitom žádný z voličů neví, jakým způsobem ji řídit a koho hodlá řídit, když stále platí: bez peněz do hospody nelez a kdo platí, objednává muziku.
Nová vláda ví, že pan prezident slibuje Ukrajině letadla, o kterých se prý již šest měsíců jedná, a která prý také potřebuje samotná ČR. A aby toho nebylo málo, nová vláda se musí vypořádat s výzvami, které jsou spojené s Grónskem, spojenectvím s USA a samozřejmě s prezidentem Trumpem. Ten nebude mít čas na svého českého kolegu, nehledě na lobby ve Washingtonu. Může si ale udělat čas na foto se staro-novým premiérem Babišem, protože ví, že když už ho nemá rád, tak mu dovolí alespoň zakroutit se, plazit se a odevzdat sliby, protože zatím nepřišel čas opustit vlak moci. Předem napsané indikuje skutečnost, že premiér Babiš nemůže říci, že Česká republika stojí za Grónskem.
Oproti skutečnosti, že Washington se evropské odpovědi neobává, Praha a pan premiér zcela jistě. Evropané projevují slabost, USA projevují sílu, prohlásil v neděli na stanici NBC americký ministr financí Scott Bessent. Podle něj Evropa nakonec couvne kvůli tomu, že potřebuje být pod americkým ochranným deštníkem. Proč však ČR musí vlastnit letadla, která nemohou létat bez zelené z Pentagonu, zcela určitě zajímá nejenom voliče ANO. Vláda by měla nabídnout odpověď ve formě pragmatického popisu reality, podobně jako to udělal americký ministr financí Bessent.
Pragmatická a pravdivá odpověď vlády by také vyloučila potřebu kupovat si glóbus za 15 tisíc korun, aby pan premiér přesně viděl, kde to Grónsko je. A ten Orešnik by letěl z Ruska na Bílý dům 26 minut a 11. minuta je nad Grónskem. Takže argumenty prezidenta Trumpa o Číně a Rusku jsou relevantní a je potřeba se domluvit. Nějaké výzvy a deklarace jsou o ničem, mudroval pan premiér. A zde se nabízí otázka:A až bude někdo pověřený chtít převzít jeho firmy, bude pan premiér také preferovat dohodu? Třebaže by papírově podniky vlastnil on nebo nějaký fond, nebo děti, ale zisky by šly konkurenci? Vyčkávat, jak to dopadne, a pak se přidat na stranu silnějšího, není hodné premiéra s budoucností a v představitelné budoucnosti.
Světové ekonomické fórum
Ode dneška, 19. ledna, do 23. ledna se v Davosu uskuteční Světové ekonomické fórum již po 56. oficiálně jako znamení dialogu – ve stínu geopolitických krizí.
Dánsko odmítlo účast na Světovém ekonomickém fóru (WEF) v Davosu na pozadí situace kolem Grónska. Můžeme potvrdit, že dánská vláda nebude tento týden v Davosu zastoupena, citoval fórum Bloomberg.
Prezident a generální ředitel Světového ekonomického fóra Börge Brende minulý týden řekl: Naše výroční setkání se koná na nejsložitějším geopolitickém pozadí od roku 1945. Člověk nese velkou odpovědnost v rozhodujícím okamžiku pro svět. Ale uděláme všechno, co bude v našich silách. Chci věřit, že pan generální ředitel fóra si uvědomil, že celé letošní fórum bude o ne alkoholikovi-prezidentovi Trumpovi, a že po odchodu zakladatele WEF pana Schwaba je jeho odkaz v ohrožení. Mohu si představit, že Schwabova kniha se bude rozdávat bezplatně jako vzpomínka na časy minulé všem 64 hlavám vlád a stovkám generálních ředitelů globálních korporací a prezident Trump s klanem ministrů a loajalistů se budou radovat nejenom z na ně nasměrované pozornosti a opatrnosti. Důvodů je mnoho, podobně jako je peněz pro již bohaté, a zachovat ducha dialogu, jak zní podtitul letošního Světového ekonomického fóra, bude nadlidský úkol v přítomnosti prezidenta Trumpa.
Mírová rada
Mírová rada představuje oficiálně druhý stupeň nového uspořádání nejenom v Gaze, ale i jinde ve světě. Kromě toho představuje produkt prezidenta Trumpa náhradu za přezrálou a polomrtvou OSN. Proto byl nabídnut řadě hráčů světové a regionální politiky za maličkost: jedna miliarda dolarů zabezpečí trvalé členství v nové organizaci. A prezidentovi dokáže, jací jsou ti, kteří v Norsku rozhodují o Nobelově ceně za mír. Ti svého času nedali několikrát navrhovanému Karlu Čapkovi cenu za mír kvůli nemilosrdně protifašistickému tónu jeho děl, jmenovitě Války s mloky.
A protože prezident Trump v dopise norskému premiérovi napsal, že Bez Nobelovy ceny nemusím myslet na mír, bude tvořit mír a ceny za mír podle svých pravidel. Nechť se pan Nobel obrací v hrobě, v nebi nebo v pekle. Mezitím prezident Trump plánuje ve čtvrtek v Davosu slavnostní podepsání dohody Peace Council (Mírová rada) o Pásmu Gazy. Otázka bez odpovědi zni: Kdo vše podepíše a tím se zaváže k platbě jedné miliardy dolarů? Bude pozvání a podmínky akceptovat prezident Putin? A co na to Čína?
Zařazení ruského prezidenta Vladimira Putina na seznam členů Mírové rady pro Pásmo Gazy totiž může být začátkem procesu návratu Moskvy k dialogovým platformám pro diskusi o problémech kolektivní bezpečnosti, geopolitice a geoekonomii. To je něco, co způsobí bolení hlavy a zvýší viditelnost hlouposti našich současných vůdců a NATO. Než k tomu ale dojde, Kreml musí podle tiskového mluvčího prezidenta Dmitrije Peskova prostudovat detaily tohoto návrhu a doufáme, že se objeví kontakty z americké strany, abychom objasnili všechny nuance.
Předpokládám, že pozvání k účasti prezidenta Putina na práci Mírové rady je symbolické: tímto gestem prezident Trump indikuje svou připravenost následovat ducha Anchorage a ochotu pokračovat v práci na normalizaci vztahů s Ruskem. Na druhé straně nevylučuji ani možnost automaticky posílit mezinárodní legitimitu a politickou váhu Mírové rady, což je dnes pro Spojené státy, prezidenta Trumpa v předdveří voleb do kongresu a po stáhnutí se USA z více než 60 mezinárodních organizací prospěšné. Připomínám, že prezident Trump nevidí smysl se jich účastnit a platit americké peníze.
Souhlas ruského prezidenta s návrhem připojit se k Mírové radě bude záviset na mnoha faktorech. Klíčovými z těchto faktorů bude dynamika procesu o osudu Ukrajiny, krize tankerů a blokace peněz Ruské federace a vydávání víz ruským občanům a diplomatům. V neposlední řadě Kreml bude muset ocenit riziko spojené s častými změnami zahraničně politických priorit Spojených států pod vedením prezidenta Trumpa, konání politického vedení Izraele a v neposlední řadě i budoucí vliv Iránu v regionu.
Předpokládám, že je nepravděpodobné, že Rusko bude ochotno zaplatit miliardu dolarů za něco, co se ještě nenarodilo a je zatíženo prenatálními ambicemi, narcismem a brutalitou. Jsem zvědav, kde vezme peníze například premiér Orbán a podobní vůdci a zda se připojí premiér Babiš, který neví, kdy bude muset opustit vlak moci.
Jan Campbell
Diskuze je uzavřena.