Dalo se hovno v tanec a ještě si boky podepřelo

ČTK, 4. srpna 2024 – Český stát k 1. srpnu evidoval 23 471 vozidel ukrajinských provozovatelů. Ti své automobily musí od 1. ledna povinně zaevidovat na příslušném úřadě do sedmi dnů od udělení dočasné ochrany nebo víza. Na pravidelné prohlídky ve stanicích technické kontroly (STK) s automobilem nemusí. Jsou ale povinni mít takzvanou zelenou kartu, tedy potvrzení o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. ČTK to řekl mluvčí ministerstva dopravy Jan Jakovljevič.

Pojďme počítat – Ukrajinci nemusí pracovat, nemusí bojovat proti ruskému agresorovi, nemusí respektovat fakt, že tu jsou na návštěvě, tzn. chovat se jako hosté, nemusí respektovat naše zákony atd., a teď se nově dozvídám, že se svým automobilem nemusí ani na STK. Proč taky, že jo – jejich vesměs luxusní značky jsou přece ještě v záruce, tudíž v perfektním technickém stavu na první pohled, proč je kontrolovat… Chápu. A chápe to i český domestikovaný přežvýkavec, jenž luxusní vozový park nových spoluobčanů považuje na normální.

Taky se vám občas něco tak nechce, jako mně se už nechce dál psát? Stále častěji se ptám, proč pokračovat? Že mě to baví a snad to i umím, je jako motivace dost málo, když nevidíte žádný efekt, žádnou pozitivní ozvěnu – prostě když píšete takříkajíc do zdi.

Říká se, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. To je pravda, o tom se aspoň já dnes a denně přesvědčuji. Ale čím se stává stokrát opakovaná pravda, o což usiluji? Kdyby jen stokrát… Když tisíckrát argumentujete, že volby o ničem nerozhodují, že volbami si světové zednářstvo jen legalizuje páchání dalších a dalších zločinů a lidé k nim přesto nadšeně jdou v domnění, že oni, lidé/voliči, rozhodnou o tom, kdo tu bude vládnout… – tahle tisíckrát opakovaná pravda se rozplyne v nic jako Pekarové intelekt.

Člověk baží po iluzích, protože nic není tak pohodlné, jako ony…, notabene jsou-li noblesně servírované, jako že tohle bratři zednáři ovládají dokonale. Věnovat ze svého marného času pouhých několik desítek vteřin, co vhodím volební lístek do urny a ještě při tom žít v představě, že právě nyní jsem pohnul kolem dějin a že k tomu stačilo vážně jen těch pár vteřin… – co může být pohodlnějšího a lákavějšího a přitažlivějšího?

Nedivil bych se, že by se nikdo z těch domestikovaných přežvýkavců nedivil ani tomu, až ze zákona česká žena bude muset být po vůli ukrajinskému muži – chtíc nechtíc. Oni přece trpí a české Mařeně to nic neudělá… Jo jo, přátelé, česká země se zalyká sračkami, národní obroditelé sebou mrskají v hrobě, ovšem novodobý demokratický občan kráčí hrdě ke svobodným volbám, byv přesvědčen, že je pupkem světa. Jedno české přísloví říká: »Dalo se hovno v tanec a ještě si boky podepřelo…« Tak jest. Jest dokonáno.

Dušan Sedlák