Dálnice, pivo a Cimrmana nedáme

Zapnul jsem televizor. Mluvil premiér o válce, o tom, že jsme ohroženi a musíme ještě více zbrojit. Vypnul jsem televizor a za pár minut opět sáhl na ovladač. Našel jsem jinou stanici. Nechtěl jsem zase do omrzení poslouchat opakující se slova Petra Fialy. Ale tam nám své myšlenky zase sděloval prezident Pavel. Právě se vrátil ze svých spanilých cest, na nichž hledá spojence pro své válečné aktivity a poté z Ukrajiny. Slyšel jsem, že dnes prý jde o svobodu a demokracii, kterou bychom mohli ztratit. Vlastně tím, že nebudeme válčit. Protimluv? Nikoli. Státní filozofie. Rychle jsem přetočil na další program. Tam zase pohledná redaktorka četla z čtecího zařízení jakýsi bojový vzkaz. Zbrojit musíme, protože svoboda, jak jistě bylo před jejíma očima zdůrazněno červeně, údajně není zadarmo a je nyní ohrožena. Proto dvě procenta HDP na obranu nestačí. Jde přece o nezávislost, kterou nám Rusové chtějí vzít. Aspoň zatím tři procenta, jak měl říci někdo, snad ministryně Černochová či ministr Jurečka, musíme věnovat na zbrojení. Prostředky na to převést z jiných položek rozpočtu. Pak se kdosi na jiném zpravodajském kanálu zmínil o tom, že žijeme nad poměry a je příliš sociálních vymožeností. Považte! V době, kdy nám hrozí nebezpečí z Ruska, takové, jaké jsme z té strany zažili už kolikrát! Odtud sem proudili Vizigótové a Ostrogóti, Hunové a Čingizchán, stoupenci komunismu a Rudá armáda, Suvorov i Bagration, Brusilov i Koněv… Dost bylo sociálního státu, musíme z něj proto kus odřezat. Ani nevím, kdo tato slova vyslovil. Snad poslanec Pavel Žáček, bývalý šéf ÚSTR, nebo poradce generál v.v. Macko? Snad.

Potom se všechno slilo v jeden proud, z nějž bylo slyšet slova válka, svoboda, demokracie, nezávislost a já raději vypnul televizi. Nevím proč, ale vyvstal mně v té souvislosti citát Bruno Travena z jeho Lodi mrtvých: …války, které se vedou za svobodu, za nezávislost a za demokracii, jsou vždycky podezřelé.

Války! Válka! V těchto dnech ji podpořil vlastně i Petr Pavel, když v Kyjevu slíbil další pomoc zbraněmi. Není jediný, kdo mírovému úsilí sype do ran sůl a pepř. Spolková republika prý uvolňuje tři miliardy eur na vojenskou pomoc, labouristy vedená Anglie ji dokonce trumfuje, francouzský prezident Macron nabídl francouzské vojáky, kteří by zajišťovali na mír na Ukrajině, a kromě toho navrhl rozmístit své atomové zbraně po Evropě. My prý bychom, podle Pavla, také mohli jít na Ukrajinu… Prostě vše v zájmu příměří. Nebo spíš z důvodů další etapy bojů. Těžko říci? Nikoli. Vše je jasné. Zkušenost z úmyslně nedodržených Minských dohod je nezaplatitelná.  Protože skutečný mír podle nás může být teprve tehdy, až Rusové budou vytlačeni za Don, nad Krymem budou vlát prapory s ukrajinským trojzubcem a s eurohvězdičkami, rusky mluvící obyvatelstvo nalezne nové domovy v Nové zemi či na Čukotce a jejich domy zaplní roduvěrní Ukrajinci. Víme totiž, nepodaří-li se Rusy porazit, pak jejich dalším cílem bude dozajista obsazení Prahy, Brna, Ostravy, Varšavy, Berlína, Paříže a Bruselu a tomu musíme zabránit. Rusové mají přece agresi v genech, jak se dokonce domnívá i minulý český prezident. Anebo tuto myšlenku vyslovil ovlivněn becherovkou a ta mrška si často nevidí do pusy a mnohdy bývá původcem všelijakých hloupostí.

Takže, jak to bude s nebezpečím pro Evropu? Rusko je přece tak silné. Nebudeme-li mít ještě třikrát tolik zbraní, pak nás, myšleno nejen Česko, ale i Evropu, dojista napadne. Je to na pováženou, co s ní Trump udělal a zřejmě chce ještě udělat. Už není ani v pomoci Ukrajině jednotná. Nejen Maďaři se vzpěčují dál posílat peníze do spojeneckých kapes oligarchů. Proto zklamaná eurokomisařka Kallasová neuspěla s návrhem na další miliardy eur na munici pro další válčení – překvapivě kromě Maďarů, vlastně i Slováků, se proti postavili Italové, Francouzi a další. To ovšem skutečné demokraty zcela správně zaskočilo. Proto je tu koalice ochotných v čele s Anglií.

Tvrzení o ruském nebezpečí pro Evropu tedy platí dál. Alespoň podle českých médií. Ostatně, my, tedy Česko, jsme nadále pro cokoli, co povede k porážce Ruska, jež po Ukrajině by mohlo spolknout i nás. Proto jsme také pro vstup Ukrajiny nejen do EU, ale i do NATO, jak v těchto dnech přímo v Kyjevě potvrdil náš státní prezident. Ukrajina ovšem nesmí popustit, navzdory Trumpovi, ani píď země a vybojovat zpět nejen Donbas, ale i Krym a možná Kursk, Belgorod, Rostov na Donu (ať to stojí, co to stojí!). Je to přece její právo. Platit to stejně bude Evropa.

A pokud by se ustoupilo Rusku? Co by následovalo? Po Ukrajině by přišla na pořad právě Evropa. Vždyť Moskva dává na zbrojení 109 miliard dolarů, zatímco Británie jen 79,9, Německo 66,8, Francie 61,3. Polsko, Itálie, my… ještě míň. Cítíte ten nepoměr?

Pochopili jste už konečně, jak nebezpečné je pro nás Rusko? A další argument: Rusko je prý schopno dát dohromady na 900 000 až milion vojáků. Francie jen 301 000, Anglie bez námořnictva 140 000, Německo 180 000, Polsko 120 000, Nizozemci 35 000, Řekové 140 000, Rumuni 60 000, Česko 25 000, Ukrajina nejméně 200 000, spíše víc, atd. Z toho jasně vyplývá, že se evropské země musejí cítit ohroženy. Oprávněně. Pro Moskvu je tedy jednoduché obsadit Francii nebo Anglii, či dokonce nás. Zvláště, když bychom ještě neměli ef pětatřicítky. Pochopili jste opravdu, jakým je Rusko nebezpečím a proč musíme mít zmíněná letadla?

Jenže Rusko prý má, tedy mělo před akcí na Ukrajině, 2800 tanků, Evropa pro jeho odrazení jen 7208, což nemusí stačit, děl 3112 – Evropa 9159, BVT a OT 11 600 – Evropa 13 541, bojových vrtulníků 412 – Evropa 773, bojových letadel 1614 – Evropa 1817, jednu letadlovou loď – Evropa čtyři, atd. Jenže velkou část poslala na ukrajinská bojiště a tam je ruská armáda znehodnotila. Je z nich šrot. Doma zůstala prý jen tak třetina výzbroje. Jak k tomu Evropa přijde? No, řekněte! Rusko si dovolilo drahou techniku zničit nebo poškodit! To je odsouzeníhodné. Je proto třeba rychle vyrobit nové zbraně, novou munici. Jsou tu ovšem i americké zbraně, letadla, tanky, děla, vojáci… Mají základny v Itálii, Kosovu, Španělsku, v černomořských přístavech, v Polsku, Německu, Anglii, Belgii…  To jsou desetitisíce dalších mužů, kteří by jistě nezůstali neutrální, i když, pokud bude u moci Trump, člověk nikdy neví. Jenže Rusko je nevyzpytatelné. Má svoje specifické zájmy a nedivme se, že po vypořádání se s Ukrajinou si to zamíří přímo na nás. Jsme totiž předním bojovníkem za svobodu, demokracii, lidská práva ve světě a to Putin ví. Byli bychom tedy první na řadě.

Rusko, pokud jde o nás, má zájem kromě likvidace odkazu Václava Havla, o naše české dálnice, aby se po nich dostalo až do Vídně a do Paříže, o naše pivovary, protože Rusové chtějí v budoucnu z vodky přejít na pivo, a o nápady Járy Cimrmana, jež se zatím neuskutečnily, ale v rukou konstruktérů, jako byl Kalašnikov nebo Tupolev, by jistě došly svého uskutečnění. Stejné je to s národním bohatstvím sousedů. Pokud jde o Poláky, mají prý zájem o Černou Marii Čenstochovskou, kterou by chtěli přenést do Suzdalu a udělat z něho celosvětové poutní místo, a bez války jim ji Polsko nevydá. Pokud jde o Němce, zajímají se o most v Remagenu, který vydržel i konec 2. světové války. Podle něj by stavěli repliky na Dněpru a Bugu a zároveň by si přivlastnili recept na opravdový eintopf, který je prý skryt v podzemí hradu Lorelei. Nevím, ještě jsem tam nekopal. Pokud jde o Francouze, pak by úrodnou Champagne převezli celou k Donu a vyváželi by potom bublinkové víno značky Donagne, a z Mont Blanku by si udělali pozorovatelnu, aby viděli, co se děje u protinožců, a pokud jde o Anglii, udělali by z ní republiku a na librách by nechali vyobrazit Karla Marxe, který je pohřben na londýnském hřbitově Highgate Cemetery, takže je tak trochu také Angličan, atd.

Proto musíme být připraveni a vyrábět ještě více tanků, děl a letadel. Protože jen ty Rusko odradí od napadení naší evropské vlasti. Když budeme mít desetkrát, možná i stokrát více zbraní, munice a vojáků než Rusové, budeme teprve v bezpečí a už nikdy nás nebudou ohrožovat. Nakonec, proč bychom je dokonce potom nemohli obsadit my a konečně se zbavit staleté hrozby z východu. Pak teprve se budeme cítit šťastnými, svobodnými a demokratičtějšími Evropany. Proto přispějeme na obranu, tedy převedeme dosud z okna vyhozené prostředky na tzv. sociální stát na armádu a zbrojení. Zachráníme tak zmíněné dálnice, pivovary a nápady Járy Cimrmana a uděláme zásadní krok k míru…

Zapnul jsem televizor. Naladil jeden sportovní kanál. Nikoli český. Bál jsem se, aby tam na mě nevykoukl Dominik Hašek a nevysvětloval, že porazit Rusko byť v hokeji či v kopané je třeba pro nás stejně důležité, jako věnovat část důchodu na lepší mašinkvéry. Teprve po tom jsem se v klidu u kávy díval na zápas saúdskoarabské fotbalové ligy, ač vůbec nevím, jak vypadá jejich ligová tabulka a komu mám fandit.

Jaroslav Kojzar

Údaje převzaty viz zde.