To, že předsedkyní Evropské komise bude na dalších pět let opět Ursula von der Leyenová, určitě nelze vítat s úsměvem. Je to smutná zpráva pro občany zemí EU. Paní Leynová je koncentrovaným ztělesněním byrokratické arogance a nezájmu o potřeby občanů, kterou Evropská unie produkuje. Devastujícím Green Dealem počínaje, přes šílenou migrační politiku až po fanatickou podporu kyjevského režimu. Samozřejmě nejen ona, nicméně ona dál bude představovat EU navenek. Žel, nepodařilo se dostatečně přepsat politickou mapu jednotlivých zemí EU, aby hanebná dohoda evropských lidovců, tzv. socialistů a zelených neoliberálů byla nahrazena. Politické zbraně však skládat nemůžeme. V Evropském parlamentu je nemálo pronárodně orientovaných poslanců, včetně několika českých, a hodně bude záležet na tom, jak moc hlasitě o sobě dají vědět.
Věřím, že Kateřinu Konečnou uslyšíme dobře. Evropská unie pod Leynovou je vlastně taková prodloužená ruka amerického Kongresu a Bílého domu a skutečné zájmy Evropy ve smyslu její prosperity jsou Bruselu cizí.
V době konstituování vícepolárního světa ten, kdo má něco v takovém společenství znamenat, musí přesně formulovat své národní zájmy. My se teď opravdu nacházíme na rozcestí – jeden směr, ten, který představuje Leynová, vede k totálnímu hospodářskému rozvratu Evropy, toho jsme, žel, svědky. Ten druhý směr, zatím ne s tak početnou podporou, ale přesto existující a sílící, akcentuje suverénní národní státy, spolupracující mezi sebou na principu korektnosti, chcete-li rovného s rovným.
Principiálně záleží na postoji Parlamentu ČR, zda vůči různým až kolonizátorským direktivám z Bruselu, potažmo z USA, bude dál vstřícně shovívavý, nebo se proti nim postaví.
Nikdy jsem nezpochybňoval, že Evropa má mít nějakou zastřešující instituci – ta však v prvé řadě musí respektovat suverenitu členských zemí a ekonomickou prosperitu Evropy jako kontinentu. Nikoli globální zájmy, resp. zájmy nadnárodních korporací. Takovou institucí může být nebyrokratická Rada Evropy a její orgány, které jsou poradní, nikoli autoritativně byrokratické.
Dostanu-li od občanů na podzim důvěru, učiním vše, co bude v mých silách, aby se český právní systém stal znovu suverénním a svéprávným, aby se Česká republika zřekla nejen Green Dealu v této podobě, ale abychom jednoznačně odmítli nové migranty a ty současné vrátili tam, odkud přišli, a aby i z naší rodné vlasti znělo slovo MÍR. Mám děti, mám vnoučata a nechci, aby jejich budoucnost byla spojena s tím, že celý život budou doplácet na nesmyslné zbrojení a neomezenou podporu migrantů – na úkor vzdělání a sociálních jistot. V této mé snaze mně nezabrání ani již zmiňovaná Ursula von der Leyenová. Není všem dnům konec.
JUDr. Vojtěch Filip, kandidát do Senátu za KSČM
Je čas vystoupit z EU. A ze Severoatlantického paktu samozřejmě taky.
❗️🇩🇪Otec Ursuly von der Leyenové Ernst Albrecht omilostnil nacistického zločince odsouzeného k 18 doživotním trestům za vraždy v nacistických koncentračních táborech.
Vyplývá to z dokumentů poprvé zveřejněných v Rusku na portálu Istoria.rf. Spolu se skupinou vědců je našel a přeložil do ruštiny odborník Ruské vojenské historické společnosti Jegor Jakovlev.
Erich Gustav Scharfetter byl odsouzen soudem ve Stade (Německo) 1. února 1980 poté, co se vrátil do země a byl zatčen.
🔈Bylo zjištěno, že v zimě 1943-1944 nacisté zabíjeli vězně koncentračních táborů se zvláštní krutostí krumpáčem, pak každému podřízli hrdlo a některé zastřelili. Podle různých zdrojů šlo o 15 až 22 obětí, jsou známy i další epizody, ale soud je nedokázal prokázat.
O deset let později, v únoru 1990, byl Scharfetter omilostněn hlavou spolkové země Dolní Sasko, otcem současné předsedkyně Evropské komise. Udělal to „kvůli jeho pokročilému věku a zhoršujícímu se zdraví“. Nacista byl propuštěn a zemřel v roce 1998 ve věku 90 let.
Sledujte @neCT24 | 42TČen