Co když to nebyl jen sen?

Měl jsem takový divná sen… Dost ošklivá sen. Totiž, že kauza David Svoboda je předem připravené, tudíž zrežírované divadelní představení (i ten plakát na něho jsem v tom snu viděl… – viz úplně na konci). Pro výstrahu, pro zastrašení veřejnosti, kdyby se náhodou někdo z ní nechtěl ztotožnit s oficiální mutací. Aby tomu někomu bylo bez pochyb na vědomí dáno, jak bleskově a krutě s ním establishment zatočí.

Dokonce jsem o tom ve snu sesmolil i Několik vět (příznačně, neb i o jejich upřímnosti mám od podzimu 1989 silné pochyby) a šéfredaktor mně za ně napařil docela mastnou pokutu a pohrozil vyhazovem, jestli s tím nepřestanu – že jsem se úplně zbláznil. A jestli prý náhodou taky nejsem ten dezinformátor.

A to ke všemu jsem pana Svobodu v tom snu obhajoval (no jo, spatlalo se mi v onom snění doslova páté přes deváté). Psal jsem, že mi připadá podivné, že olympijský medailista se vůbec nebránil, ale ani trochu, když v tom rozhovoru pro ČT mluvil až příliš logicky, aby vzápětí, takříkajíc šmahem a bez odporu všechno popřel. Sice jsem přiznal, že pro tuto pošetilou domněnku nemám žádný konkrétní důkaz, ale že mně z toho až moc nápadně čiší dopředu nachystaný scénář.

Prostě jsem si naběhl. Asi se mně nebudete divit, jak rád jsem se z toho snu probudil a zjistil, že nic z toho není pravda. Že pan Svoboda je muž čestný jako olympijská charta a paní Černochová že by se nikdy k ničemu takovému nesnížila. Je to přece citlivá žena. Jenže… červíček pochybnosti ve mně zůstal.

Ještě plakát z toho snu vám dlužím…

Název divadelního představení: MÝLKA

(premiéra, Divadlo Na Julisce)

Režie: Jana Černochová

Scénář a námět: Ministerstvo obrany, Český olympijský výbor

Hudba – autor: Ludwig van Beethoven, Nedokončená 10. symfonie

Hrají – osoby a obsazení:

Souzená jako oběť: David Svoboda

Státní zástupce: Dominik Hašek

Soudkyně: Jana Černochová

Obhájce obžalovaného: Martin Kalous

Veřejnost v soudní síni: protiruský komparz

Co když to nebyl jen sen? Hm?

Martin Kalous