Dosavadní světový pořádek, který byl vytvořen v průběhu posledních desítek let Západem a jeho institucemi, se bortí. Velmocenské uspořádání ve světě již není unilaterální, jak by si to přála významná část amerických a evropských politických elit. Svět musí počítat s výrazným vlivem nových ekonomických velmocí. Na prvním místě s Čínou, dále s Indií. Vedle toho také s Ruskem, ale třeba i s Indonésií. Ekonomiky těchto zemí rychle rostou a projevují velkou životaschopnost.
Uvidíme, jak se k vývoji ve světě bude stavět nový americký prezident D. Trump. V průběhu předvolební kampaně hovořil o potřebě míru. A to míru jak na Ukrajině, tak na Středním východě. Evropany musí zajímat především Ukrajina. V důsledku války na Ukrajině zasáhla Evropu a zejména Evropu střední, včetně České republiky, v posledních dvou letech nebývalá míra inflace.
Česko a Československo ve své historii nikdy, kromě 2. světové války, nezaznamenaly tak vysokou míru inflace, která se ovšem nutně projevuje poklesem životní úrovně většiny obyvatelstva.
Ale to jsem trochu odběhl od toho, co jsem chtěl zejména říci. Kromě pozitivních tendencí, které se nepochybně v prezidentství D. Trumpa projeví, a to je jeho velká sympatie k míru, se projeví i tendence negativní. Pokud jde o mír a válku, musím konstatovat, že D. Trump byl ve svém prvním volebním mandátu v letech 2017-2021 prezidentem, který nezahájil ve světě žádnou novou válku. Svět válek je mu cizí a to je dobře.
Na druhé straně D. Trump slíbil především americké střední třídě a nízkopříjmovým vrstvám obyvatelstva, tedy zejména dělnické třídě a zaměstnancům, návrat pracovních míst a investic do Spojených států. To podle něj povede k růstu životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva. Jak se zdá, největším problémem končící Bidenovi administrativy, jak jej vnímali američtí voliči, byla vysoká míra inflace (8 %). Sice jen v jednom roce 2022, ale široké vrstvy Američanů měli reálně pocit, že se za poslední 4 roky zvýšily spotřebitelské ceny.
Donald Trump je podle všeho ochoten, aby dosáhl svých vnitropolitických cílů, jít cestou protekcionismu. To ve svých důsledcích bude znamenat vytvoření celních bariér ve vztahu k zemím Evropské unie a podstatně vyšších celních bariér ve vztahu k Číně. D. Trump se tak pokusí vyvézt problémy Spojených států do jiných částí světa. A pokud na to logicky odpoví státy, jejichž vývoz bude bolestivě zasažen americkými cly, rovněž vytvořením odvetných celních bariér, povede to ve světovém měřítku k útlumu světového hospodářství a k inflaci. S tím musí počítat zejména Evropa. Ta se bude ještě k tomu potýkat se silnou militarizací svých rozpočtů. Členské státy NATO se před několika léty zavázaly postupně navýšit své vojenské rozpočty až na 2 % HDP. To samozřejmě komplikuje situaci v oblasti veřejných služeb. Evropané tak mají ve svých státních rozpočtech méně peněz na zdravotnictví, školství a sociální oblast, včetně penzí atd. Prostě sociální stát v evropských zemích se zachvívá ve svých základech.
Je dobře pro Čínu a svět, že se vaše země vydala jinou cestou. Projekt Belt and Road vstupuje do druhé dekády své existence. Podle mých informací již bylo v rámci tohoto projektu, největšího světového projektu svého druhu, vynaloženo Čínou více než jeden bilion dolarů. Toto číslo není žádný papírový tygr, ale je to číslo velmi reálné. Tyto peníze byly použity především na rozvoj infrastruktury v desítkách zemí rozvojového světa. Z těchto peněz byly postaveny nové rychlostní železnice, dálnice, přístavy, které urychlují ekonomický rozvoj dotčených zemí. A samozřejmě pomáhají rozvoji čínských západních provincií, přes které jde doprava zboží do Evropy, střední, jižní a západní Asie. Čína bude v tomto svém projektu pokračovat a já věřím, že podobnou cestou pomoci třetímu světu se vydají i země EU. Vedeni Evropské unie hovoří o financování projektů v rozsahu 300 miliard eur. Shodou okolností v čele komisariátu, který má na starosti tuto pomoc třetímu světu bude stát český komisař.
Je zřejmé, že projekt Belt and Road stimuluje nejen tvorbu hrubého domácího produktu Číny, ale i dalších desítek zemí. A pokud dojde k obchodní válce mezi USA a Čínou, což je po nástupu nového prezidenta USA dosti pravděpodobné, má Čína možnosti, jak rychle diverzifikovat svůj zahraniční obchod. Věřím také, že vztahy mezi Čínou a Evropskou unií, přestože nejsem fanouškem současného vedení EU, mohou zůstat korektní. A že Čína odpoví velmi umírněně na uvalení dodatečných cel na vývoz čínských elektromobilů do Evropy. Chci jen dodat, že Česká republika, ale zejména také Německo, s tímto rozhodnutím EU nesouhlasí a budou se jej snažit zmírnit. Doufám jen, že nedojde k eskalaci v této oblasti a k vytváření dalších a dalších celních bariér mezi Čínou a Evropskou unií. Čínský projekt Belt and Road sleduji s velkými sympatiemi.
Minulý měsíc jsem byl v čínském městě Xi´an a viděl jsem obří terminál, ze kterého je po osmnácti železničních tratích vyváženo čínské zboží směrem na západ, tedy do Evropy, střední a západní Asie, a naopak dováženo zboží z těchto oblastí do Číny. Všichni zúčastnění z toho mají prospěch. A já doufám, že to tak zůstane i v budoucnu.
Jiří Paroubek
(Projev na mezinárodní konferenci »Čína a země střední a východní Evropy v měnícím se světě: společný rozvoj, sdílená budoucnost« v Pekingu)