Co bych od něho chtěla vůbec očekávat?

Tiskovou konferenci generála v. v. Petra Pavla jsem nesledovala celou. Nechci se zbytečně rozčilovat a pokládala jsem to za ztrátu času. Až teprve ke konci jsem se do jeho slov zaposlouchala. Dokázaly mně totiž, jak to tento důstojník NATO myslí s demokracií a tolerancí. Prohlásil, že ono rozdělení společnosti ve dví, jak potvrdily volby, je vlastně pozitivní zprávou. Prý ukázaly, co vlastně chtějí stoupenci Ruska. Co však dál? Nedodal.

Mohu si jen domyslet, že ti, co se nenechají přesvědčit a nepotáhnou s takovými, jako je on, myšleno »demokraty«, budou muset počítat s následky. Spojíme-li totiž s generálovými slovy plán Fialovy vlády na potlačování informací, na další represe (viz soudní rozhodnutí týkající se učitelky v Praze 6), máme jasno. Nejen v tom, že podporuje vládu v záměru prodloužit věk odchodu do důchodu na šedesát osm let či třeba ve zvýšení daní, tedy našim občanům, protože na řetězce či majitele ze zahraničí si nedovolí sáhnout, ale také v odesílání dalších dodávek moderní vojenské techniky Ukrajině, jež vlastně dál budou odsunovat jednací stůl. Ostatně ani válka nepovede nikam. Jen k dalším mrtvým Ukrajincům a Rusům, k dalšímu strádání civilních obyvatel a k dalšímu vyčerpávání obou stran, přičemž ta ruská má výhodu v daleko obsáhlejších zdrojích.

NATO je válka. Dokázalo to v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi, základnami USA rozmístěnými na všech kontinentech a dodatkem k Washingtonské smlouvě o možnosti preventivního útoku.

Patřím mezi těch více než čtyřicet procent lidí, kteří v prezidentských volbách dali svůj hlas Andreji Babišovi. Ne proto, že expremiéra obdivuji. Toho jsem daleka, ale že jsem neměla jiný výběr. Nejsem ruský trol, jak opozici svého času nazval ministr vnitra Rakušan, neobdivuji se Putinovi a oligarchickému Rusku, ani neschvaluji válečné akce na východě Ukrajiny. Tedy ani ty, které vojenské akci předcházely, kdy ukrajinská armáda, jíž mnohdy veleli banderovsky myslící velitelé a která měla po boku fašizující bataliony Pravý sektor, Azov ad., ostřelovala děti ve škole v separatistické oblasti. Je mně stydno, že podporujeme ty, kteří se rozhodli pro národnostní genocidu a po Majdanu vraždili své odpůrce – Dům odborů v Oděse je toho příkladem.

Babiš se na rozdíl od pana generála stavěl za ukončení války a tím i proti nebezpečí, které plyne pro nás a možná pro celý svět. Jen naivní generál v.v. si může myslet, že tato válka se nechá vyhrát. Jenže on naivní není, jen hlásá cíle bruselské základny NATO, kde nevelí důstojníci, jako je on. Jsou jen tvářemi pro tisk. A za nimi jsou skuteční velitelé a skutečné řídící složky. Těch se bojím. A měl by se jich bát celý svět.

Co chceme my, kteří jsme dali svůj hlas Andreji Babišovi, i když nás jako premiér vícekrát zklamal? Mír, klid, to, aby naši potomci mohli žít ve svobodě a skutečné, ne pavlovské, demokracii a nebát se o svou budoucnost, aby těch deset procent naši spoluobčanů, kteří žijí pod hranicí chudoby, si už mohlo vydechnout, a aby další, kteří se musejí bát o práci, nepoklesli k těm deseti procentům. Aby nebyla oklešťována zmíněná demokracie, protože dnešní mocní se bojí opačných názorů, aby asociální zákony nikdy nebyly přijímány a všichni jsme měli před sebou budoucnost a mohli ji i v klidu prožít.

S tím se ovšem generál v.v. nechce smířit. Je voják. Převzal úkol. Navíc převlékl i svou uniformu, aby jako žoldáci z Třicetileté války přecházel podle potřeby k těm, kteří mohou více nabídnout.

Slova generála v.v., jenž byl po masivní manipulaci zvolen českým prezidentem, jimiž reagoval na zmíněné tiskové konferenci na rozdělení společnosti, byla jen plná arogance a nesvědčila právě o jeho demokratickém myšlení. Ale co bych asi mohla víc chtít od bývalého vrcholového generála NATO?

Dana Lysáková