Sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu skončí – co bude dál? Co si jako poučení vezme národ, kde více než sedmdesát procent obyvatel není smířeno se Smířením? Pardon. Nikoli se Smířením, ale se sjezdem SdL konaném na našem území. Pokud jde o vzájemné vztahy s Německem, máme přece jasno. Podepsali jsme spolu dvě smlouvy a jednu Deklaraci a navíc se řídíme dokumenty, které byly napsány a podepsány na různých úrovních a není proč vymýšlet nové pohledy zpátky. Co tedy po brněnském sjezdu SDL bude?
Ano, co bude dál? Tedy po sjezdu? Pokud jde o vztahy se Spolkovým Německem vlastně o nic nepůjde. Jen pár politiků pokrčí možná rameny, někteří si pomyslí své, jiní vědí, že měnit něco by mělo malý smysl a mohlo by vyvolat řetěz dokonce nečekaných změn, takže se raději pojede dál. Jenže je část Němců, kteří ještě nepochopili, že válka z poloviny minulého století má stále své bolestivé následky. A to nejen na německé straně. Už to, že napomáhají oživit bolesti, které měly svůj začátek u sudetoněmeckých předků, stále velká část Čechů si sebou nese dál a vůbec nejde o pozůstatek komunismu, jak se dnes často říkává. Mám v tomto případě na mysli i brněnský sjezd SdL a tzv. Pochod smíření. Připomínají následek, který má přebít příčinu, a v tom je celý problém. Zároveň i to, že existuje organizace, která si stále nechává zadní kolečko, aby ho, naskytla-li by se příležitost, použila. Proto ty stále platné programové cíle, jež zůstávají součástí spolkových dokumentů, proto pokusy tzv. sudetoněmecké šlechty prolomit dekrety prezidenta Beneše a získat majetek, jenž byl kdysi zkonfiskován, proto vznikl tzv. Festival Meeting Brno, jenž svou publicitou má za cíl překrýt hrůzy předokupace a okupace, vč. samotného rozbití demokratické předmnichovské republiky, na níž Němci z československých pohraničních území měli svůj lví podíl.
O to zadní kolečko tedy jde. Bude k dispozici, až se ukáže potřeba a nebude, kdo by řekl: Dost!
Nemaluji čerta na zeď? Nestraším zbytečně?
Smířit se lze jen tehdy, když se staré bolesti navždy odloží ad acta. To se mělo stát podpisem zmíněné Deklarace. Jenže, ač ta byla podepsána, nezdála se představitelům tzv. sudetských Němců závazná. Proto europoslanec Posselt a s ním jeho kolegové hlasovali v Evropském parlamentu proti přijetí Česka do EU. Prý napřed musí být zrušeny tzv. Benešovy dekrety. Proto nejen že nechali v platnosti starší programový dokument »20 bodů«, ale vytvořili i nový – Zásadní prohlášení Sudetoněmeckého krajanského sdružení z února 2015.
Nevymýšlím. Jen znovu připomínám nezrušené dokumenty, které byly sepsány jako programové cíle SdL a přes Deklaraci a předchozí smlouvy zůstávají nadále v platnosti. To nevadí českým spolupracovníkům SdL při aktu tzv. Smíření? Proč ne?
Stejně se ovšem mohu zeptat prezidenta Petra Pavla, proč v Terezíně vzal vinu německých nacistů také na nás Čechy, jejichž předci byli mučeni a vražděni v Malé pevnosti Terezín a desetitisíce dalších čekalo vedle v ghettu na odsun do plynových komor Birkenau? Proč Lichtenštejnům, kteří se podbízeli Hitlerovi a plně se jich dotkly dekrety prezidenta Beneše, nabídl jihomoravské zámky a předání panství jejich předků zabírající statisíce hektarů naší krásné Moravy? Proč jel o své vůli za Berndem Posseltem do Selbu, aby mu poděkoval za… vlastně za co?
Jde přece o sjednocenou Evropu a práva národů pozbývají svůj smysl. Pro to jsme? Já nikoli.
Petr Pavel není sám, kdo podporuje tuto vizi. Nahrávají i spolky typu SdL a Meeting Brno. On je jednou ze špiček ledovce. Oni tím ledovým balvanem skrytým pod hladinou. My ostatní bychom však neměli skrytou část ledového monstra podceňovat. Kdysi totiž znamenala konec Titaniku.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.