Víte, že První světová (Velká) válka stála lidstvo více než třicet sedm milionů obětí?
Víte, že Druhá světová válka stála lidstvo více jak sedmdesát dva milionů zabitých, zavražděných či válečnými událostmi postižených lidí?
Víte, že také další války, které poté byly vedeny ve jménu národů, myšlenek, »demokracie a svobody«, ale především pro něčí profit, stály další miliony obětí?
Namátkou jmenujme na 60 000 amerických vojáků, 180 000 severovietnamských, 350 000 laoských civilistů ve Vietnamské válce, přes 460 000 jen civilních obětí války v Iráku, na 220 000 Afghánců a 2312 Američanů ve válce v Afghánistánu, atd., atd. Přitom i další tzv. lokální války na různých místech ve světě, většinou o surovinové zdroje, moc nad regionem, pod banálními záminkami, znamenaly smrt mnoha tisíců lidí. Společnou nití oněch tzv. lokálních byla většinou účast vojsk nebo poradců Spojených států a zemí NATO.
Právě dnes musím vyslovit další otázku: Víte, kolik lidí by zemřelo ve Třetí světové válce, jejíž praménky začínají na východ od nás plápolat?
Nevíte. Správně. Lidé v Evropě a stejné je to i »za mořem« si nedělají starosti. Proto do Evropského parlamentu Evropané zvolili většinu válečnických poslanců, kteří potvrzují, jak málo jim jde o budoucnost. Bývalé ministryni války SRN dali do rukou mnohem větší moc, než měla dříve, když velela německému bundeswehru. Na Titaniku, když už se potápěl, se prý ještě tancovalo. V dnešní Evropě tomu není jinak. Moc do rukou dostali válečničtí lídři, pro které není příliš známé slovo »jednání« a »mír mezi národy«. Jejich cíle musí být splněny, ať to stojí, co to stojí. Pod vedením USA zbraněmi už dokázali vyřešit mnohé. Rozvrátili Jugoslávii, Irák, Afghánistán, Libyi, Sýrii…, hospodářskými sankcemi narušují ekonomiku zemí, které se plně nepořizují, ať již jde o Kubu, Venezuelu či třeba Burkinu Faso, Niger či Gabon. Ani Čína není jejich nátlaku a vydírání ušetřena. »Nový světový řád« ve stylu jedné »vyvolené země« má být nastolen jakkoli úděsnými prostředky. Vojenská řešení, »když nepomáhá bič«, jsou zřejmě již uložena nejen v Pentagonu, ale také v štábních místnostech na Avenue Leopold III. bruselského velitelství NATO. A v Evropě se zatím tančí, ač »pod podlahou tančíren« jsou sudy plné »střelného prachu«. Krok za krokem se pod zmíněným vedením blížíme k dalším válečným řešením, které se ovšem mohou týkat i nás. Uvědomujeme si to?
Dnes před sto deseti lety bylo možné na všech nárožích číst manifest císaře Františka Josefa I. Mým národům. Záminka, zavraždění arcivévody a jeho ženy, posloužila. Mohla začít válka o další přerozdělení Evropy. Zdálo se, že »do švestek« bude rozhodnuto a kus Srbska se stane jako v roce 1908 Bosna a Hecegovina Rakouskem.
Po První světové přišla Druhá, ještě zrůdnější. Jaká bude ta Třetí, do které nás strkají válkychtiví vůdci? Einstein prý kdysi, když se ho zeptali, jakými zbraněmi se bude válčit v té Třetí, odpověděl, že neví, ale že je mu jasné, jakými zbraněmi se bude bojovat v té Čtvrté. Bude to klacky, kyji a noži.
Tehdy před sto deseti lety se kolem Ringstrasse večer stále ještě tančilo a Němci v Kašperských Horách si připravovali slavnostní prapory. Nikdo si nemyslel, tehdy před sto deseti lety, že začíná válka, která bude stát miliony životů.
Ten den byl svátek svaté Anny a rána začala být chladná.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.