Po prohraných krajských volbách, které naznačují, jak asi mohou dopadnout volby do Sněmovny za rok, by měla vládní koalice a zejména její premiér, provést důkladnou sebereflexi.
Dosud premiér Fiala volil jako pracovní metodu řízení koaliční vlády její moderaci. Do značné míry se to dá pochopit, neboť u pětičlenné vládní koalice, složené z různorodých stran, to možná ani jinak nejde. Důsledkem tohoto přístupu bylo, že ministři prakticky byli neomezenými pány v rámci svého resortu. To nepřímo způsobilo selhání ministra mj. pro digitalizaci, šéfa MMR etc. Ivana Bartoše. Kdyby Bartoš hovořil s premiérem o problému digitalizace, tak by třeba přišli společně na to, že při zavádění digitalizace stavebního řízení je nezbytné mít např. půlroční přechodné období, kde by bylo možné uplatnit rovnocenně oba dva systémy. Tedy, jak ten systém dosavadní, tak digitalizační revoluci. A autoři programu by během přechodného období, jež by bylo možné jakkoliv prodloužit, třeba o čtvrt roku, vychytali u tohoto projektu mouchy, doškolili pracovníky stavebních úřadů a příslušných odborů MMR. To se nestalo, a ukazuje se jenom to, co jsem tvrdil již na počátku této vlády, že její ministři nemají prakticky žádné řídící zkušenosti.
A. Babiš má jistě mnoho nectností, ale rozhodně by při uplatňování tohoto projektu už několik měsíců trápil odpovědného ministra, jak to vlastně s tím projektem je. A zařadil by tento projekt mezi své pracovní priority. Tak bych konec konců jednal i já, jako premiér s tím, že pokud bych viděl, že ministr na tento grandiózní úkol nestačí, došlo by k výměně neschopného ministra. Fiala ovšem zůstal u moderování vlády a vlastně se drží tohoto svého stylu, který je neudržitelný, i nyní, kdy vláda směřuje nezadržitelně (a já v to pevně doufám) ke své obří prohře ve volbách do Sněmovny.
Každý rozumný premiér by v okamžiku, kdy dostal od voličů de facto polibek smrti v krajských volbách a jen malou náplast na své bebí ve volbách senátních (přitom v 1. kole senátních voleb byl již zvolen jeden senátor ANO a jeden senátor SOCDEM a do 2. kola postoupilo 20 kandidátů hnutí ANO, ovšem voliči hnutí ANO se na 2. kolo vesměs neráčili dostavit).
Soudný premiér by v případě takové deklasující porážky sáhl zásadním způsobem do složení vlády. Vyměnil by šest či sedm ministrů. Fiala, tedy kromě vykopnutí dvou pirátských ministrů a výměny Síkely za jeho klon ze STANu, žádné změny nechystá. Je mu v tom hnilobném klidu dobře.
A tak si ponechal rovněž ministra zahraničí – zběhlého piráta, nyní bez politické příslušnosti – Bc. Jana Lipavského. Jan Lipavský plně vyhovuje americkým zájmům a sklání se v hlubokém předklonu před poručníky z Bruselu. A když se musí rozhodnout, tak dává přednost americkým zájmům, jak jsme to viděli včera, kdy česká diplomacie vetovala všemi ostatním státy EU schválenou výzvu Izraeli a Hizballáhu k zastavení vojenských operací v Libanonu. Výzva zpracovaná »ministrem zahraničí« EU tak, jak byla stejně vydána, je signálem EU do světa. Stejně tak je signálem do světa rozhodnutí Lipavského ministerstva de facto podporovat eskalaci a rozšíření konfliktu na Středním východě.
Lipavskému zřejmě vůbec nedochází, že může dojít k dalšímu rozšíření konfliktu na další země, neboť vláda Izraele pod vedením Netanjahua a s podporou ultrakonzervativních politických kruhů Izraele se domnívá, že gordický uzel problémů Středního východu je možné rozetnout pouze válkou. Česká diplomacie nepochybně podpoří i odvetné údery Izraele na Írán. Jenom tiše našim válkychtivým diplomatům doporučuji, aby přeci jen rozlišovali. Irán vyhlásil, že útočí pouze na vojenské objekty Izraele. Odvetná akce Izraele by tedy měla být zaměřena obdobně. Pokud dojde k úderům na íránská jaderná zařízení nebo ropné rafinerie, povede to jen k další eskalaci a možná i k přímé válečné konfrontaci širšího charakteru.
A co nastane zcela nepochybně při útoku na ropné rafinerie, bude rychlé zvýšení cen ropných výrobků, tedy zejména pohonných hmot pro automobily v Evropě, a také ceny plynu.
Spojených států se to pochopitelně dotýkat nebude, neboť nedováží z Perského zálivu ani ropu, ani zemní plyn.
Jiří Paroubek